FRANCIE   -   PAU    -  4.-11.4. 2007

04 Zatímco ostatní děvčata barvila vajíčka a očekávala spolužáky, se kterými by naplnila jarní lidové zvyky, naše žákyně vyrazily do světa - tentokrát do jižní Francie na turnaj družstev ročníku 1992 a 1993. Bohužel jsme nemohli odjet v nejsilnější sestavě - Jana Hausknechtová byla pozvaná na turnaj reprezentačních družstev ročníku 1991 - sice rovněž do Francie, ale nějakých 550 km severně od místa konání " našeho " turnaje. Navíc chyběla i Barča Ondrejková, nakonec tedy odjelo deset děvčat. Vzdálenost 2200 km jsme museli rozdělit a absolvovat vždy nadvakrát.

První den byl vysloveně cestovní - museli jsme dorazit do Lyonu, kde jsme měli ubytování. Vyjeli jsme málem za zimy, ale na jihu bylo podstatně příjemněji a tepleji. Kromě drobných příhod, jako zabouchnuté klíče v zamčeném autě pana Valenty se nic pozoruhodného nestalo a GPS navigace nás přesně dovedla do hotelu Formule 1.

Další den jsme věnovali prohlídce Lyonu - krásného města na březích Rhony a Saony - bylo tam všechno - i historie i kultura i nezbytný shopping  a fotografování u fontán v centru. Až třetí den po odjezdu jsme dorazili do Pau - cestou ještě malá historická zastávka v Avignonu - další perle na Rhóně. Přijeli jsme již netrpělivě očekávaní naší průvodkyní Ilonu Fialovou - zatím Fialovou.

S nezbytným zpožděním proběhlo slavnostní zahájení, které bylo fakt hezké, včetně hymny každé ze zúčastněných zemí / Francie, Španělska, Makedonie, Srbska a České republiky /. Ostrý start představovala soutěž ve střelbě trojek - za nás nominovaná Jana Cvernová šla první a měla to těžké, hlavně proto, že se nemohla převléct a musela soutěž absolvovat v džínách s mobilem v kapse. Její čtyři úspěchy v časovém limitu sice nestačily na postup do finále, ale mnozí chlapci pak později nedali ani to, takže žádná ostuda.

Do hotelu - opět Formule - jsme se dostali až kolem jedenácté, tam ještě byly připravené zážitky v podobě chlapců na chodbách v ručnících - některá děvčata měla svůj žebříček favoritů sestavený hned, jiným to chvíli trvalo, ale každá si mohla najít svého oblíbence a také stát se oblíbenkyní.

Sobota - první den turnaje. Začínáme s družstvem výběru Akvitánie - to je provincie jižní Francie - ročníku 1993. Soupeřky byly vyšší, ale méně technické, takže nakonec jsme sice s obtížemi, ale přece jen zvítězili o 5 bodů. Po obědě - nezbytné hranolky - jsme nastoupili proti Francouzkám z Toulouse - basketbalové školy. Tentokrát jsme hráli lépe, ale soupeřky měly nejen výborně organizovanou hru, ale také vysokou pivotmanku černé pleti a dobré střelkyně z delší vzdálenosti. Porážka o dvacet bodů nebyl žádným neštěstím, stále jsme byli ve hře o první místa. Odpočinek v hotelu nám prospěl a večer jsme nastoupili proti domácím, které byly přece jen slabší, jako vyměnění v obraně. Rychle jsme vedli o dvacet bodů a pak vítězství už bylo celkem snadné. Trošku napětí vnesl do vývoje skupiny jen zápas Toulouse - Aquitaine, který se prodlužoval, Ilona nám však v jedenáct večer zavolala do hotelu dobrou zprávu - jsme druzí ve skupině a jdeme na Španělky.

Neděle - snídaně, nákup jídla na cestu domů a pak do druhé haly, kde jsme si vzpomněli především na správce tělocvičny v Rooseveltově ulici, pana Červeného - tam by se mu líbilo : otevřené dveře s volným průchodem na dvůr a dovnitř - všichni něco jedli nebo pili a nikdo neměl návleky !! Ale zpět k basketbalu - výběr Baskicka byl zas nad naše síly, i když začátek jsme neměli špatný. Jednoduše každá ze soupeřek byla nebezpečná, to se nedalo už tak říct o nás. Nakonec jsme se ale vyfotili s našimi přemožitelkami, které byly sympatické. Chlapci z Bělehradu nám fandili, my jsme jim to vrátili o zápas později. Takže zápas o třetí místo s US Orthez - celkem kvalitním týmem, ale přece ne tak vyrovnaným jako nejlepší dva. Zvláštní utkání, ve kterém daly body jen dvě hráčky / Martina a Markéta / jinak jen Gabča přidala dva trestné hody. Závěr dost dramatický, ale nakonec jsme třetí místo uválčili.

Finále nakonec pro Španělky, ale překvapivě i Španělé porazili Srby / ke smutku některých našich děvčat, kterým Gorila, Opičák a další sympatičtí chlapci z Balkánu přirostli k srdci - aspoň pro tento víkend /.

V pondělí jsme vyrazili brzo - chtěli jsme stihnout utkání Česko - Polsko v Chateauroux, kde hrála Janča. Příjezd opět řídila GPS - šest minut před začátkem jsme na místě. Janča zahrála výborně - deset bodů a až na dvě přihrávky neudělala chybu, naopak ještě některé míče vybojovala. Naše děvčata zvítězila jasně o čtyřicet bodů a nás jen mrzelo, že jsme se nemohli podívat na finále turnaje Španělsko - Francie. Ale měli jsme před sebou ještě 700 km na sever. Nakonec to bylo prozíravé - nocleh jsme hledali trochu s potížemi, nakonec o půlnoci jsme ale byli už v poslední Formuli naší cesty.

Úterý - to už byl jen přesun s nezbytným zdržením v Praze. Nakonec některé ještě stihli středeční školu.

Výsledky , pořadí,  statistika :