........................................................... LIGA STARŠÍCH DOROSTENEK 3.10.2009 - OSK - Pardubice 61:72 Úvodní utkání soutěže starších dorostenek jsme odehráli doma bez Katky Vítkové a s nemocnou Šárkou proti loňskému týmu extraligy z Pardubic. Hosté se netají touhou hrát opět o postup, takže se dalo čekat vyrovnané a těžké utkání. To se potvrdilo hned od první akce, kdy jsme dostali koš po rozskoku a vrátili ho hned z protiútoku na 2:2. Hosté měli mírnou výškovou převahu, měli více hráček a byli vyhranější, my jsme chtěli nabídnout znalost prostředí, obranu a protiútoky. Moc se nám toho nepodařilo, naopak jsme překvapili dobrou střelbou ze střední vzdálenosti. Největší opora týmu Pardubic / Dušková / byla nejúspěšnější střelkyní prvního poločasu - naše menší hráčky nechávaly příliš prostoru pro jí adresované přihrávky a neuměli jsme tolik vyvinout na ni tlak na zemi - to se dařilo naopak velmi dobře Hance po změně stran, naše slabá místa obrany se ale přesunula do bránění koncové čáry a vůbec hry 1-1. Vzhledem ke krátkému času, kdy mohla hrát Šárka zůstávala tíha utkání na triu Barča, Markéta, Hanka, po Hančině vyfaulování jsme prostě neměli třetí hráčku, která by byla vážně nebezpečná. Malinová 23, Ondrejková 14, Valentová 11, Kubová 4, Kubešová 3, Geschwinderová P. 2, Kotrlová 2, Sehnalová 2

........................................................... ANI ZE SADSKÉ JSME VÍTĚZSTVÍ NEPŘIVEZLI 17.10.2009 Sadská - OSK 63:58 Druhé utkání nás zavedlo na půdu sadských vos. Utkání mělo nízkou, až místy podprůměrnou úroveň. Bohužel náš výkon byl v mnohém tristní a skoro přípomínal parodii na basketbal. Ještě začátek nenasvědčoval, že budeme tak trapní, vedli jsme 19:6, bohužel po vystřídání jsme závěr první čtvrtiny prohráli 6:2 a v podobném duchu pak pokračovali proti zónové obraně soupeřů i po zbytek utkání. Ke kvalitě zápasu nepřispěli velice úzkostliví rozhodčí, hodnotící každý škaredý pohled jako faul - ovšem oboustranně a bohužel my jsme hloupými fauly / plácání zezadu do hráčky otočené zády ke koši, ohánění se po střílejících hráčkách jako po mouchách / jim dávali příležitost se zviditelnit. Nicméně rozhodčí nám těch 63 bodů nedali - dostali jsme je povětšinou po hrubých chybách v obraně - nepokryli jsme back-doory, ztráceli jsme střelkyně soupeřek z dohledu a hlavně jsme úplně katastrofálně doskakovali v obraně. Malý rozdíl ve skóre vydržel až do stavu 50:50, pak jsme tři zisky proměnili ve ztráty a další střely nedoskočili, takže soupeřky útočily téměř dvě minuty než se jim podařilo vstřelit koš. Každý další útok Sadské jsme udělali chybu a v útoku jsme vše pohřbili i trestnými hody - Markéta 8/5, Barča 9/5, Hanka 4/1 ! Opravdu by chtělo, aby si některé hráčky položily otázku : Proč vlastně hraju basketbal ? a Chci se ještě zlepšit ? Ondrejková 18, Malinová 11, Kubová 8, Kubešová 7, Valentová P. 6, Valentová H. 3, Geschwinderová I., Sehnalová 2,

........................................................... OBRAT V PŘÍBOŘE - PRVNÍ BODY PRO NÁS 31.10.2009 BK Příbor - OSK 49:55 Hodnotí R.Majer: Do Příbora jsme odjížděli s myšlenkou získat konečně první vítězství v soutěži. Začátek zápasu nasvědčoval tomu, že toto přání má reálný základ. Dobře se bránilo, malá Markéta a Barča obstarávaly střelbu. ve 2. čtvrtině však nastal zlom. Soupeř přidal na tvrdosti a a v útoku nás přehrával jednoduchými kombinacemi. Po přestávce jsme se ale vrátili k lepší obraně a postupně jsme 12-bodové manko začali umazávat. Už v průběhu této čtvrtiny jsme šli do vedení, které jsme celkem v klidu udrželi až do konce utkání. Výkon týmu stál hlavně na Barče, které se dařilo střelecky i v obraně a na obou Markétách. Příjemně překvapila Linda, která jako střídající hráčka podala výborný výkon. Ondrejková 22, Malinová 14, Kubešová 11, Sehnalová a Kubová po 4

........................................................... V DOMÁCÍM DERBY JSME TENTOKRÁT NEUSPĚLI 1.11.2009 SK UP Olomouc - OSK 65:55 Hodnotí Z.Malina: Dušičková neděle nás zastihla s nedobrým výkonem. Soupeřky se prosazovaly především přes vyšší hráčky, naše obrana na perimetru byla ale tak špatná, že neměly s těmito kombinacemi vážný problém. Stažená obrana pod koš v kombinaci se zónou nám zase dávala šanci jen při střelbě zvenku, která tentokrát byla podprůměrná. Hlavně kombinace těchto dvou faktorů - špatná obrana a špatná střelba stály za naší porážkou. Vedlejšími faktory pak bylo specifické prostředí haly SK UP, kde naposled zvítězily hráčky ročníku 1988 /!/ a také fakt, že utkání pískal asistent trenérky domácích, byť ml. dorostu !! Ale na druhou stranu - Pardubice zde vyhrály o 30 i proti tomuto rozhodčímu/trenérovi ve službách SK UP a on nám těch 65 bodů nevstřelil. Pro hráčky mám dnes otázku - umíme nějak vysvětlit, že v extralize dáváme kolem 80 bodů a zde jen těsně přes 50 ? Kubová 12, Ondrejková 11, Malinová 8, Valentová H. 6, Valentová P. 5, Sehnalová a Krátká po 3, Kubešová 2, Kotrlová 1

........................................................... TROJKOVÁ LAVINA POSLEDNÍ ČTVRTINY ROZHODLA 14.11.2009 OSK - BK Pelhřimov 80:45 Na domácí lavičce došlo tentokrát ke změně : Ze zdravotních / nikoli chřipkových / důvodů chyběl R.Majer. Změnou byl i premiérový start Katky Vítkové v této kategorii a je nutno říct, že se jí celkem vydařil. Soupeřky nebyly příliš nebezpečné i když o konečném rozdílu rozhodla až poslední čtvrtina, zejména šest úspěšných trojkových pokusů v této části hry. Nejvíc vytížené hráčky týmu mohly občas vystřídat, protože se na hřiště dostala / téměř / celá lavička. Malinová 19, Ondrejková 17, Kubešová 11, Vítková 10, Kubová 8, Valentová Péťa 7, Krátká 6, Kotrlová 2

........................................................... V LITOVLI STŘELECKÁ PŘEHLÍDKA 15.11.2009 OSK - BK Velké Meziříčí 124:33 Hned po rozskoku jsme dostali koš a ještě ve druhé minutě jsme prohrávali 4:6 !! T-O trenérky Z.Hamplové přišel v pravý čas, aby se hráčky probudily ze spánku. Přesto tahle čtvrtina skončila jen hubeným vedením 31:18. Teprve od 2. části hry jsme zavedli pravidelnost ve skóre / 33:5, 30:5, 30:5 /. Utkání bylo cvičením rychlých protiútoků, zakončovaných povýtce dvojicí Kubová - Krátká. Premiérové body zaznamenala Martina a s chutí si zastřílela i Péťa / 3x3 /. Valentová P. 22, Ondrejková 22, Krátká 20, Kubová 16, Malinová 14, Geschwinderová I 9, Kubešová 8, Kotrlová 5, Zelená 4

........................................................... VĚTŠÍ PROBLÉMY JSME V JIČÍNĚ NEMĚLI 28.11.2009 Jičín - OSK 55:92 Po krizovém víkendu minulý týden jsme využili zdravých šumperských děvčat a dali přece jen dohromady sestavu, která mohla hrát. Pro některé - Hanka, Šárka, Pavla, Katka - to bylo utkání " po nemoci " takže se spíš rozběhávaly. Naštěstí Jičín nebyl soupeřem, který by nám činil větší překážky a celkem v pohodě jsme zvítězili. Ondrejková 29, Malinová 15, Kubová 14, Geschwinderová Pavla 10, Krátká a Geschwinderová Iva po 6, Kubešová 5, Valentová Hanka 4, Zelená 2, Valentová Péťa 1

........................................................... AŽ NA POSLEDNÍ ČTVRTINU NA JEDNIČKU 29.11.2009 Nymburk - OSK 53:69 Nedělní utkání bylo tři čtvrtiny plně pod naší kontrolou, pak však pro menší zranění musela střídat Barča a poslední čtvrtina se nám rozvezla pod rukama - stav 4:18 je hrozivý ! Malinová 20, Kubešová 12, Ondrejková 11, Valentová P. a Kubová 7, Krátká 4, Valentová H. 3, Geschwinderová I. a P. po 2

........................................................... Z ŠUMPERKA DVA BODY 13.12.2009 OSK - Ostrava B 79:48 Jako příležitost pro obě hostující hráčky a také řešení problémů s místem jsme hráli v neděli / sobotní utkání odpadlo / v Šumperku. Ostrava B přijela v dostatečném počtu se dvěma pendly z extraligy ml. dorostu a nečekalo nás zase jednoduché utkání. Že jsme ho zvládli, za to vděčíme rychlosti a protiútokům a také slušné střelbě z pole. V osmi hráčkách musela přispět každá nejakým svým dílem. Pétě dlouho trvalo, než se zbavila nervozity z domácího prostředí, nakonec se stala o bod nejlepším naším střelcem, ale sama ví nejlíp, kolik příležitostí zůstalo nevyužito. V tom / v zahazování šoupáků / se k ní přidávaly tu Pája, tu Linda, tu Barča .. Jinam jsme odvedli průměrně dobrý výkon s dosti mezerami v obraně, kterých soupeř ne vždy dokázal využít. Valentová P. 15, Malinová 14, Sehnalová 14, Kubová 13, Valentová H. 10, Kotrlová 6, Ondrejková 5, Geschwinderová P. 4

........................................................... DOHRÁVKA S KRNOVEM 19.1.2010 OSK - Krnov 90:73 Ani se to nezdá, ale hráli jsme až zase po měsíci zápas dorostenecké ligy starších dorostenek, tentokrát proti Krnovu, se kterým jsme se setkali před dvěma lety na Vánočním turnaji v Ostravě a celkem jasně s ním prohráli. Mírně jsme doplnili řady - sice stále chyběla Markéta a od víkendu i druhá Markéta, do hry se vrátila zlepšená / ne zcela zdravá / Šárka a po angíně i Katka Vítková. Krnovská děvčata se opírala o vysokou Hlaváčkovou / velmi dobrý výkon a je jen škoda, že taková hráčka nehraje extraligu, určitě by o ni měli zájem i reprezentační trenéři / a střelce z delší vzdálenosti. Podkošovou hráčku bránily střídavě tři naše , z nich si nejlépe vedla Katka Vítková. Snažili jsme se zesílit tlak na menší hráčky / Pája a Katka Krátká / ale šlo to ztuha a jen místy. Útok stál na Barče / někdy to vracení míče k ní s prosbou " udělej koš ! " bylo až moc. Ona to však až na drobné zkraty zvládla dobře. Po spíš prosbách než výzvách se přidala konečně i Linda / 20 bodů !! / a spolu s Hankou především dosti přesně střílely za tři body. Minimální obrana soupeřek jim nahrávala a dávala dlouhé časy k míření. Za obranu zaslouží pochvalu Katka K, jen kdyby ten útok byl rozhodnější ! Několika dobrými momenty se blýskla Katka V, zejména její poslední koš, kdy vystartovala po úspěchu soupeřek a s přehledem zakončila jako trailer po přihrávce od Lindy, byl příkladný. Ondrejková 22, Sehnalová 20, Valentová 16, Kubová, Vítková a Krátká 8, Kotrlová 6, Geschwinderová P. 2

........................................................... ODVETA PROTI VOSÁM 24.1.2010 OSK - Sadská 84:59 V domácím zápase jsme chtěli odčinit ostudný výkon ze Sadské, jako obyčejně nám situaci komplikovaly zdravotní problémy / chyběly zraněná Markéta, nemocné Šárka a malá Markéta a k nim přibyla přes víkend i Hanka /. Tým sadských vos přijel sebevědomě i přes porážku v Pardubicích, škoda, že trenérovi hostí chyběla " Kinderstube " a zapomněl pozdravit při příchodu i při loučení, ale to je problém jeho. Naše vystoupení komentuje dnešní kouč Š. Válek : Prakticky nepamatuji, kdy jsem měl k utkání 6 hráčů, resp. hráček. To je však náš problém a ani v případě prohry, bych se na to nevymlouval. Sezóna je stejná pro každého a nejlepší kluby se musí s nemocemi i zraněními dokázat vyrovnat. Děkuji 7. „chromé“, Ivě Geš, že odpajdala pár důležitých minut pro tým, čímž ulevila přetíženým na hřišti, podobně srdnatě se projevila Velká Maky, ovšem tu bych na plac nedal, ledaže by šlo o rozhodující utkání o záchranu nebo v play-off. A zbytek ? Velká poklona. Sadská nejsou žádní nazdaři, to jsem se přesvědčil loni s jiným týmem, a ať se přizná ta či ten, kdo si jasně před zápasem věřil na výhru. Já to určitě nebyl. Existuje však něco jako profesionální čest, a ta velela jít do práce. Situace byla velmi jednoduchá – každá musela hrát a dlouho nebyl čas žádné schovávačky. Děvčatům slouží ke cti, že pracovala, nedělala, hlavně v 1.půli, moc chyb a ztrát a byla poměrně kompaktní a soustředěná v obraně, což se ukázalo jako rozhodující. Dokázala dokonce (konečně!) trochu pracovat do těla při vnikání do vymezeného území a při soubojích o postavení kolem high/low post. Strašné kvantum práce zde odvedla Katka V. Když už i ostrostřelec Linda S. se zkoncentrovala a začala pozorněji bránit overplay vrchol oblouku, začalo se blýskat na časy, protože kapitánka Bára O. byla prvních 5 minut na vyhození a hledali jme se, kdo ji dokáže vykompenzovat. Důležité bylo, že proti postavené zóně Sadské si holky nechaly říct, „netlačily na pilu“, posunuly si po přebězích míč a odměnou jim byly volné střely, které navíc proměnily. Pája Geš hrála vysokou partii a vedle rozehrávky bez chyb dokázala chytat nájezdy nebezpečných rozehrávaček soupeře a tzv. „nevyměkla“. Katka K. jí v pokrývání nájezdů dovnitř zdatně pomáhala, i když si zbytečně v útoku nevěřila, a tak se podařilo udržet kvalitní snajpry Sadské na větší vzdálenost, anebo jejich střelba nebyla připravená. Krista K. pomohla střídáním uklidnit „šéfovou“ a aspoň trochu rozložit zatížení. Po chvíli odpočinku se Bára vrátila impozantně 2,3 zisky a doskoky, úžasná zabojovala včetně skoků za míčem na zem a k tomu síla v útoku. Náskok začal narůstat, jelikož holky byly v tempu a nechtěla se jim sundávat noha z plynu. To platilo hlavně o obraně a s podivem o doskoku! Jako potíž se jevily 3F- Lindy před přestávkou… Po poločase jsme čekali, s čím Sadská vyrukuje. Vyrukovala, ale nebyl to nakonec konzistentní, celistvý tlak a spíše se oba týmy hnaly do závodů nahoru dolů. V této přestřelce jsme rovněž byli úspěšnější, avšak očekával bych už taktičtější vedení v takové fázi, kdy se vede, není třeba závodit a navíc síly v 6 ubývají… To si musí ukoučovat rozehrávačka nebo nějaká starší hráčka tak, jako ostatní se musí uvolňovat a nabízet se. Vůbec aktivita ve spodním prostoru při převahových situacích „velká na malou“ mi dost scházela a je úplně jedno, zda ve skutečnosti tak zvaně „vysokou“ hráčkou je či není. To, že žádná hráčka nepropadla a přispěla notným dílem ke konečné výhře, považuji za stejně cenné jako to, že tým zvládl a odpracoval utkání, které nebylo jednoduché. Výborně. Sehnalová 23, Geschwinderová P. 21, Ondrejková 16, Vítková 15, Krátká 6, Kotrlová 3

........................................................... TĚŽKÉ UTKÁNÍ, JEŠTĚ TĚŽŠÍ CESTA 3.2.2010 Studánka Pardubice - OSK 65 : 72 (13:17, 25:37, 44:54) Více než výhry nad nejlepším týmem soutěže, navíc u nich doma, si cením faktu, že se nám podařilo do Pardubic vůbec dojet a pak zvládnout i zpáteční cestu domů v extrémních podmínkách. Holky, věřte mi, i já se chystal vlakem, měl kostky na „Macháčka“, ovšem vis maior… Proto za strůjce výhry bych tentokrát vyzdvihl oba neplánované řidiče, pp.Majera a Kubu a moc jim chtěl poděkovat. U manželek jsem je omluvil, byla středa. Pardubky jsou dobrý tým s dobrým trenérem, který zatím neprohrál, takže jsme to jeli zkusit, přece jenom priority má tento tým jinde.. Základem pro výhru byla první půle, kde jsme domácí udrželi na 25 bodech, a celková pozorná týmová obrana. Naopak se až na výjimky nedařilo opouštět „robotická schémata“ řešení, kdy hráčka je rozjetá na 1/1, vzorně zastaví na značce a čeká…na co ??? Doma jsme nebyli schopni pokrýt hlavně Žanetu Duškovou. Zde se nám to do určité míry podařilo, dá-li se nazvat její konečné skóre 26b. a jedna trojka úspěšnou obranou, hlavně když přes veškerou přípravu dá koš hned z prvního útoku, naše určená hráčka zaspí a musí jít po 34 sek střídat. To mi nebylo příjemně. To nám naopak bylo, když hned z naší první akce Pája Geš flákla trojku, ani se nestačila podívat na trenéra a zeptat, jestli může. Můžeš, Pájo, můžeš. Jako X-faktor se ukázal brzký vynucený nástup Hanky Hnilicové na ŽD za Katku Vítkovou, aby se srovnala a podívala, koho to vlastně brání. Hnili byla mnohem pozornější a také při bránění chytřejší. Na to, aby Žanetě postavila tělem „strom“, však neměla. Ale i lipka byla dobrá. Z druhé strany dělala ohromnou buldočí práci Maky Malinová. Míčů, kolik zastavila na zemi tělem jako brankář Čech, tolik nedala snad za předchozí kariéru, a ještě stíhala vypomáhat přetížené Hnildě. V tu chvíli už začala startovat motory Šárka Kubová, a jak se nakonec ukázalo, až 5.F- ve 39.min zastavil její excelentní výkon. Celkem 6 různých hráček dalo v 1.Q aspoň koš včetně navrátilce z lavečky, Katky V. Na druhou stranu brzké F- Hanky Valentové a její předstírané bránění nevěstily nic dobrého. Ve 2.Q Pardubky zabraly a šly po 7b. v řadě (4b. Dvořáková a trojka Žanety) o bod před nás. Ani neříkám, kdo šel ze hřiště a kdo naopak dovnitř. Celkem nenápadná Dvořáková nás trápila neustálou aktivitou a vytrvalým skórováním, pokusili jsme se na ni nasazovat čerstvější hráčky z lavečky, kupodivu Linda (!) se projevila rolí, jak ji neznáme. Opakovat, opakovat! Pája Geš vrátila vedení na naši stranu po super trailerovém seběhnutí v transition offence, šla pak kvůli únavě sednout, a její úlohu na jedničce převzala Bára Ondrejková. Ta dovedla s neudržitelnou Šárkou i útočně laděnou Hnili poločas do vedení o 12 bodů, když Velká Maky kolem bedny postavila neprostupnou zeď. Druhý poločas byla tvrdá bitva, vracelo se koš za koš. My jsme body měly rozložené, PB táhly Dušková se Žákovou. Druhou jmenovanou se podařilo přibrzdit Katkou Krátkou, i když jsem ji musel poměrně brzy obětovat za návrat rozehrávačky na hřiště. Dobře se zde opět ukázala Linda, ovšem teprve její gala představení v podobě devastace vymezeného území soupeřek nájezdy „coast2coast“ zvedala naši lavečku, a ta řvala jako děti při němé grotesce. I já, přiznám, jsem trochu zavýsknul. V poslední 4.Q už Pardubky hrály vabank, pěkně tvrdě, ale s tím se snad muselo počítat. Nechápu naši nervozitu, to ke hře patří. Ať už fauly byly či nebyly, zbytečně jsme se tímto nechali rozptýlit a pykali za to stáhnutím až na 57:59 a několikrát ještě na 4b. Řešením bývalo bylo aktivnější uvolňování pro míč a hlavně spolupráce při přecházení vlastní obranné poloviny. Mnohokrát vyvážející hráčky bez podívání driblovaly do postranní čáry, kde už na ně čekala „stopka“ nebo ztrácely míč přenášením. Koncovku proti vytažené obraně Studánky podržely Bára O. s Pájou G., tlak na ně v té chvíli byl enormní. Podařilo se jim udržet ve hře míč i nervy, takže nečekaný, o to důležitější bodík jsme si ze studánky nabrali my. To však o víkendu už nikoho zajímat nebude. Takže pokračujeme dál. Kubová 18 – TH 4/4 (2), Hnilicová 13-2/1, Sehnalová 12-3/2, Geschwinderová P. 8-4/3 (1), Ondrejková 8-3/1, Vítková 7-2/1, Malinová 6-2/2, Krátká, Valentová.

........................................................... ROZDÍL SE NAZÝVÁ "Extraliga" 6.2.2010 OSK - SK UP Olomouc 65 : 39 (23:6, 11:14, 14:12, 17:7) Kopat do člověka na zemi je pod úroveň. Honit si triko proti o rok mladším oslabeným holkám v „nabušené“ sestavě a porazit je skoro o 100b. vyžaduje velké basketbalové umění a ještě lepší koučink. Nyní si to rozdaly dva stejně staré rovnocenné týmy a je snad jasno. Rozdíl téměř 30bodů je i pro laiky dostatečně průkazný. Nebylo to tím, že bych seděl „den předem u stolu v kuchyni s telefonem na uchu“, „rozhodovalo opravdu na hřišti“ (jako bych to už někde četl..). Bylo to pravé derby a ukázalo se, kdo je ne momentálně, ale dlouhodobě v lepší formě. Rozdíl mezi týmy nebyl v počtu, či věku, výškově jsme na tom naopak byli hůře, ale zásadně ve výšce soutěže, kterou obě družstva dále hrají. Zatímco holky v OSK se pohybují v extralize, soupeř s ní nemá zkušenost. Že ji mohl mít, je věc jiná. Proto se i s průměrným týmem EL mladších dorostenek kolem 8.místa tabulky těžko srovnává tým o patro níž z DL…i když to vlastně nehrají, to hraje nějaký „Přerov“… Utkání se určitě muselo líbit všem fanouškům, kteří dorazili na DS. Ohromná kulisa, trubky zněly a hlasy se nesly. Dokonce ještě i po utkání. Jedna skupina chválila své barvy, druhá pak dlouho po závěrečném hvizdu a podepsání zápisu se snažila o administrativní úkony, aby výhru domácích zpochybnila. Utkání mělo svůj rámec a také svůj příběh, nad kterým ale nejvýše čněl zásadní basketbalový fakt, že tento víkend se především hrála vzájemná utkání všech týmů první 4, z toho SKUP, Příbor a my na 2.-4.místě se stejným počtem porážek. Kdo by vyhrál, hodně by si pomohl pro konečné umístění v tabulce, a tím i pro účast v kvalifikaci o EL st.dorostenek. V 1.Q jsme zahájili krásným dlouhým únikem Šárky Kubové po levé lajně, avšak namísto jasného dojetí do koše či získaného F+ se nechala vytlačit z úhlu a zahájila tím svůj utrápený víkend, diametrálně odlišný od excelentního výkonu proti mnohem těžším Pardubkám tři dny dozadu.Obě družstva si vyzkoušela párkrát jaké to je nedat z pod koše, pak naše holky změnily taktiku a vyzkoušely obranu soupeřek z dálky. Nabily „kvéry“ a pokropily Univerzitu smrští trojek jako blahé paměti Al Caponovi hoši konkurenci v Chicagu. Hlavní pistolnicí se stala Markéta Kubešová a byl to její příběh. Po prvním tréninku v pátek a s nemocí, se kterou se začíná učit žít, a když to půjde, i sportovat. Bravo! Vlétla na hřiště jako raketa, třemi trojkami poslala pozdrav zatažené obraně SKUP a perfektní prací na nohách trápila PG Burzovou. Do konce 1.Q se holky z Lazců podívaly celkem na našich 6 úspěšných dálkových projektilů a rozdíl šel na 17b. Další čtvrtiny nebyly zvlášť basketbalově přitažlivé. Připomínaly spíše přetahovanou, avšak s velkým úsilím a vydanou energií, takže skóre rostlo oboustranně pomalu. Naší výhodou bylo, že jsme dokázali rozložit energii a body na celý tým, zatímco soupeřky se spoléhaly na jedinou hráčku. Bylo otázkou času, kdy při způsobu vedení obou týmů jednomu z nich dojdou síly, což se projevilo v poslední 4.Q. Nespokojený jsem byl s přechodovou fází do RP. Faktem je, že taktika bránění SKUP formou „želvy“, jakou využívaly římské centurie v případě napadení, slavila do určité míry úspěch, avšak naší chybou bylo, že jsme do RP vybíhali jak důchodci s holí za tramvají. Čest výjimkám (dva diagonální pasy za obranu Báry O. na Páju Gesch. a Šárku). Ještě více kritizuji neschopnost (neochotu?) vidět a hrát převahové mismatch situace – Ondrejková / Husičková, Maky Malinová / Lachnitová, Hnilicová / Šálková. Touto obranou vám soupeřky na talíři dávají 2 body nebo 2 trestné hody. Proč je nechcete? Celkově jsme podali slabší výkon než na Studánce, možná jsme si tam šáhli na vrchol možného. Podržela nás však bojovnost a do značné míry práce v obraně, dva faktory, na kterých je nutno stavět. Mezi jasná pozitiva z naší strany patřilo ubránění věhlasných střelců SKUP na velmi pěkných 39b. a to, že jim holky nenechaly skórovat ani jednou z trojkové vzdálenosti. Malinová 16 – TH 2/2 (2x3), Hnilicová 10-1/0, Kubešová 9-2/0 (3x3), Geschwinderová P. 9-1/1, Ondrejková 6-2/0 (2x3), Sehnalová 6, Vítková 5-4/3, Krátká a Kubová 2,

........................................................... FAMÓZNÍ ČTVRTKA A DOST 7.2.2010 OSK - BK Příbor 69 : 48 (32:9, 13:15, 11:10, 13:14) Příbor byl basketbalové těžším soupeřem, než včerejší protivník. Hrozil totiž z pod koše i střelbou z venku a byl mnohem houževnatější. Hrál s potřebnou koncentrací až do konce, čímž vystavil naší lajdáckosti a nesoustředění nemilé vysvědčení v podobě prohraných závěrů obou poločasů. Na konci 1.půle 0:7, na konci utkání dokonce 2:10… Takovou hru si strčte za klobouk. Pokud vám to stačí, mně rozhodně ne! Mějte úsměvy a bavte se na lavečce, ale až po odvedené práci a po skončení utkání. Zřejmě jste nepochopily, že střídáním v těch chvílích jsem hrál už dopředu pro vás proti Mostu... 1.Q. zahrály holky s dostatečným zaujetím a šlapaly na plno. 32:9 na konci by bylo solidní vizitkou, kdyby… kdyby v nastoupeném tempu a úsilí pouze pokračovaly. Na lavečce plno, každá by chtěla minuty. Prosím, ale kde je práce? V dalších kvartách jsme horko těžko drželi vyrovnané skóre, střídali pěkné momenty s nevynucenými ztrátami a neochotou zakončit proti kontaktu nebo ve spolupráci „vnikni a vyhoď“, nebo „vnikni a podej“, takže celkový rozdíl udal rozdíl ze čtvrtiny první. Pravdou je, že nám nesedly dvě věci. Bohužel, nešťastným zraněním Páji Gesch jsme přišli o rozehrávačku. Malou Maky jsem si už nedovolil využívat tolik jako včera, a Bára O., která patřila mezi hlavní tahouny a střelkyně 1.Q „snů“, protiútok zpomalovala a ostatním hráčkám se moc nechtělo vybíhat dopředu. Proti zóně, což byla ta druhá věc, to byla sebevražda, a spolu s neochotou poslouchat pokyny, jak ji překonat, bylo předchozí dobré dílo zapomenuto.. Řešení se jednak samo nabízelo, jednak bylo ukázáno 2x v TO a pokyny snad také byly slyšet. Soupeř neměl žádnou hráčku, která by si mohla říkat pivotka, přesto se soubojům pod košem a práci kolem vymezeného území vyhýbáte! Nebyla tam žádná Murgašová, ani Rousová, natožpak Dušková, která, cituji ze středy nejmenovanou naši hráčku „má snad 4,5 metru, proti ní nemůžu hrát…“ Velmi sebevědomý výrok. Nízký počet TH značí nízkou aktivitu v podkošovém prostoru. Jak chcete získávat F+? Odskakujete, ruce, paže s míčem svislé pod pasem a pak z toho chcete po rozhodčích, aby něco písknuli? Nemají CO pískat. Vaše nájezdy jsou sterilní jako okurky ze Znojma. Včera i dnes 12 TH je ekvivalentem 6 faulů při střelbě. Buďto jsme tak rychlé a mazané družstvo, že se téměř nenecháme faulovat, nebo se nám nechce „do mlejna“. Kde je pravda?. Ať pouze nedštím síru, líbila se mi aktivita bránění podkošového prostoru velké Maky a Hanky Hnili, to nás drželo nad vodou i včera a jednotlivé úseky zvýšeného úsilí v overplay křídel, takže jsme 2x ubránili „do hodin“. Z toho se dá vycházet. Na konci sezóny totiž nahoře nebudou týmy s nejlepším útokem, ale nejlepší obranou. Děkuji hráčkám, že jsem s nimi mohl strávit jeden tréninkový týden a tři utkání v rámci „suplování“. Úkol zněl 2 výhry ze 3, máme splněno i překročeno. Hodně dalších úspěchů! Trenér Š. Válek Ondrejková 11 – TH 4/3 (2x3), Malinová 11-2/1 (2x3), Hnilicová 9-4/1, Sehnalová 8 (2x3), Vítková 8, Valentová 6-2/2, Kubová 5 (1x3), Kotrlová a Kubešová 4, Krátká 3 (1x3)

........................................................... JAKO HOKEJISTÉ S LOTYŠSKEM 20.2.2010 VELKÉ MEZIŘÍČÍ - OSK 32 : 88 (4 :28, 2:22, 8:19, 18:19) Jako naši hokejisté proti Lotyšsku nasadily holky na začátku tempo a hlavně hrály obranu v naprosto jiném patře, než náš sobotní soupeř. Podobně jako oni si však po bezkonkurenčním poločase vybraly oddechový čas a ten jim, bohužel, vydržel až do konce utkání. Poměr obdržených bodů v 1. a 2.poločase je hrozivý bez ohledu na to, že se střídaly různé sestavy a šetřily se už hráčky na předpokládané těžší utkání v neděli. 1.poločas 50:6 svědčí o koncentraci a ochotě pracovat v celé šíři, tj. vybíhat do RP, probíhat a nabízet se, čili být aktivní, to vše podtržené obranou, přes kterou se Velké Meziříčí nemělo moc šancí probít. Většina střeleckých pokusů, došlo-li na ně, byla pod tlakem obránce nebo času obvykle z těžké pozice. Za koncentraci a tlak zaslouží děvčata pochvalu. Ani nevím, zda šňůry v 1.Q 18:0 a ve 2.Q 19:0 nebudou patřit mezi nějaké statistické rekordy OSK, ale spíš bych je nikam nezařazoval, přece jenom DL je jinde než EL. Roli suplující rozehrávačky vzaly na svá bedra Š.Kubová a L.Sehnalová. První se mnohdy odpovědnosti elegantně zbavovala rychle vedeným RP a častým zakončením (s úspěšností odhadem 1:1), druhá se při kreativních pokusech o přihrávku dovnitř několikrát spálila, přesto byla Linda (opět, jako v Pbicích) s podivem výraznější a pro tým významnější v obraně – že by se z „ugly duckling“ rodila opravdová basketbalistka? H. Valentová si tentokrát odpracovala své (to se samozřejmě netýkalo jejího běhání a kondice vůbec, zde byla tak na 20%-30% optima), ovšem bylo k uzoufání sledovat, jak si pravidelně vytváří pozice pod košem a …neustále do převahové situace nedostává míče... Za zmínku stojí 100% TH Kubové (5), Valentové (4) a Hnilicové (3). Vedle možnosti snadného skórování jsou TH i známkou aktivity ke koši. Nemáš-li žádné TH, pak nejsi moc aktivní. I.Geschwinderová párkrát zapomněla na bolest a připomněla se basketbalovému světu, K.Kotrlová byla asi překvapená minutáží, se kterou však musela počítat (na výlet na lavečku hráčky neberu, zvláště když jich je 8), a musí znovu oprášit své herní instinkty. K.Krátkou bych už nikdy nechtěl vidět, že sklopí hlavu a jde automaticky střídat, aniž ji kouč střídat chce. Naopak by se měla znovu pustit do své parádní disciplíny, což je bránění nejlepší hráčky soupeře. Last, but not least – mít nebo nemít dvojici šikovných vyšších hráček, které to umějí z venku i zevnitř a zároveň tvrdě brání, je pro tým terno. To v poslední době splňují jak M.Malinová, tak H.Hnilicová. Body: Kubová 24 – TH 5/5 (1), Malinová 20-2/1 (3), Valentová 12-4/4, Hnilicová 11-3/3, Kotrlová 9-4/2 (1), Sehnalová 6, Geschwinderová I. 4-1/0, Krátká 2. TH 19/15 = 79%. F – 16. Trojky: 5

........................................................... ZAHRÁVÁNÍ SI S OHNĚM 21.2.2010 BK PELHŘIMOV - OSK 45 : 69 (12 :8, 10:16, 8:24, 15:21) Nebylo příjemné brát ve 2.min TO, prohrávat 0:6 a poslouchat dezorientovaná děvčata: „Tak koho tedy bráníš?“… V tolika letech ?? Faktem je, že Pelhřimov byl „jiný šálek čaje“, houževnatý, kondičně na úrovni a ochotný běhat. To je pro obranu vždy problém, pokud sama nepřepne na vyšší úroveň…což nebyl náš případ. Velké potíže nám dělalo zastavovat rozběhnuté horalky z Vysočiny, propadávali jsme díky nesmyslným výpadům proti míči bez zpětného návratu do základního postavení. Navrch jsme přidávali zachytávání soupeřek rukama, aniž bychom začali pohyb na nohách v obranném postoji. S těžším soupeřem (nebo proti zdravé Andy Andělové ? ) bychom měli problém vrátit se do zápasu. Jakž takž jsme se dokodrcali na konci 1.Q na rozdíl 4b., 8:12. Až větším soustředěním a mnohem větším úsilím v obraně se znovu nastartovanému týmu začalo dařit brzdit RP Pelhřimova a postupně, pokud si zrovna některá hráčka nevybírala svůj soukromý oddechový čas, držet soupeřky na časovém limitu „do hodin“ a pak odebírat těžké střely. Škoda jen, že vytláčení od desky a braní na záda se v tomto týmu moc nenosí, spíš to vypadalo na variantu „nohy-na-ramena“ či „pod-desku-do-mlejna-mě-nikdo-nedostane“. Pak by např. nemusela Hana V. sama doskakovat proti 3, i když se doskok a v útoku pak druhá střela úplně nabízely… V útoku jsme Pelhřimovu život ulehčovali buďto spoustou nezakončených a/nebo nedaných příležitostí z pod koše, obvykle zakončovaných z těžkého úhlu, kam se holky nechávají častokrát zatlačit, nebo velmi brzkým zakončením. Protiútok soupeřek tak na středové čáře míjel naše teprve dobíhající hráčky do útoku. To v chlapech udělat 2x po sobě, tak už ji máte! Trocha taktické vyspělosti a špetka obyčejné soudnosti by rozhodně nezaškodila. Rychlost neznamená zbrklost. Oba týmy hrály 2.Q v poměrně vysokém tempu, které naše holky oproti Pelhřimovu vydržely, i když mnohé před poločasem vypadaly, jakoby vypadly v Prátru z centrifugy. To je však cena, která se platí za lepší výkon, v chůzi se basket hrát nedá. Od poločasového stavu 24:22 v náš prospěch šly holky do trháku 34:22, aby po dvou zásazích domácích zbytek 3.Q natáhly další šňůrou 14:4. 4 trojky k tomu navrch, z nichž M.Kubešová trefila 3x. Rozdíl 20b. pak už zůstal do konce zápasu a zbylé minuty utkání se rozložily na všechny hráčky, tedy i na ty, které možná zjišťují, že na té lavečce je to pohodlnější. Doufám, že nemám pravdu. V osmi lidech každá hráčka měla svůj podíl na celkové výhře. Zvlášť bych vyzvednul tvrdé 1-2 úderové úniky velké Markéty na levou ruku z trojkové čáry a silovou práci H.Valentové při doskoku a její konečně soustředěnější, pozornější obranu. Odměnou jí pak byla poslední útočná akce v zápase 5s do konce, kterou zakončila 1/1 parádně „pojď-sem-kam-to-chceš“. Máme „train“ 5-0, chcete jet dál? šv Body: Malinová 21 – TH 2/2 (1), Valentová 15-3/0 (1), Kubová 9-6/2 (1), Kubešová 9 (3), Krátká 7-2/2 (1), Hnilicová 6-1/0, Kotrlová 2-2/2, Sehnalová. TH 16/8 = 50%. F – 16. Trojky: 7

........................................................... SPLNĚNÁ POVINNOST, NIC VÍC 6.3.2010 OSK - ČEZ NYMBURK 91 : 56 (26:13, 22:17, 23:17, 20:9) Body: Valentová 21 – TH 2/1 (2), Ondrejková 16-2/2 (2), Malinová 15-3/1 (2), Hnilicová 14-5/4, Sehnalová 14, Krátká 7-2/2, Kotrlová 4-2/1. TH 16/11 = 69%. F – 19. Trojky: 10 Pochválit se dalo několik rychlých přenesení míče po obvodu včetně úspěšného zakončení, jednou (dvakrát?) šel míč dokonce z hloubky low post křížem na obvod ! To už pak mělo parametry.. Lepší byla a líbila se mi snaha o agresivnější zakončení 1/1 z pod koše (Hanka Hnilicová a Markéta Malinová, i když ta napřed musí každému říct, že to nejde…). Utkání vévodila snahou, koncentrací a celkově velmi dobrým výkonem Hana Valentová. Na doskoku častokrát (bohužel) sama proti 2,3 soupeřkám získávala míče, rychle je vyhazovala či vyvážela do RP a v útoku byla neustále aktivní. A pak? Prakticky nic, jelikož záblesky se nepočítají, jde-li o soupeře, který je basketbalově o dost někde jinde. Uvědomíme-li si opravdovou sílu Nymburka a s čím přijel do Olomouce, měl být výsledek bráno střízlivým odhadem na levé straně nejméně 100b. a na pravé ne více než 30bodů. Dnes jsme v obraně téměř pravidelně kolabovali při řešení obyčejné dvojičky clon, po nichž následovala rychlá až zběsilá, leč poměrně úspěšná střelba Polabanek (3 trojky za 1.půli??). Největší naší dnešní ostudou byly nezvládnuté pick´n´rollové přehozy středem dolů, z nichž se na nás sypala spousta laciných střeleckých zakončení a košů. Bez odstoupení a výpomoci další hráčky to bránit nelze. Proto je obrana týmová záležitost. Nakonec obdrželi více bodů doma, než u nich venku… V útoku bez skutečného clonění na tělo, mizivá spolupráce, předržované míče na místě korunované zacpáváním středové osy hřiště.. Přičemž pouhé přehození míče do protisměru a aktivní vnik dovnitř dělal mladším kolegyním našeho mužského šampióna velké problémy. Proč to dělat jednoduše, když to jde dělat složitě, že? Útočná bída, malá koncentrace na bránění a hlavně roztříštěný projev, kdy hrály 2, nejvýše 3 hráčky, zatímco zbytek si pravidelně užíval oddechové chvilky. Na co chceme bránit hráčku do zastavení driblinku, když obránkyně na 1.přihrávku nevnímá či se jí prostě nechce v tento okamžik na pár vteřin zabrat, a pokazí tak úsilí své kolegyně? Že z ní dělá … (doplňte si nadávku), je rovněž nabíledni. Vedle standardně odvedené práce vyšších křídel Markéty M a Hanky H. se dalším sotva podařilo dostat na průměr, spíše se pohybovaly pod ním…

........................................................... TO JSOU PARADOXY ... 6.3.2010 OSK - BK JIĆÍN 121 : 32 (33:8, 29:10, 31:1, 28:13) Body: Valentová 32 (2), Sehnalová 28 (1), Malinová 17 (1), Hnilicová 15-2/1, Kotrlová 10 (1), Krátká 8, Ondrejková 6-4/2, Geschwinderová I. 4. TH 6/3 = 50%. F – 16. Trojky: 5 Jičín byl oproti Nymburku lepší a početnější, přesto v 7 a 1 lidech (Iva Geš) ho holky vymetly „eins zwei“a jednoznačně. Zásadní rozdíl bylo potřeba hledat v jejich hlavách a ve změně jejich přístupu. Od začátku nasadily vysoké tempo, být to stará Škodovka, tak zahltily sytič. Co zisk či doskok, to okamžitý brejk a většinou úspěšně zakončený. Mnohem pozorněji a pečlivěji přistupovaly k hráčce s míčem a dokázaly soupeřky konečně zastavovat dříve na driblinku a stěžovat mu tak další řešení posunu míče. Většinou pak míč končil pod tlakem obrany během 1-2 přihrávek v našich rukách, nebo jsme bráněné střely sbíraly jak polevu prstem z dortu. Pomohli jsme si fyzičtějším doskokem, moc střel pro holky od lesa Řáholce pod naší deskou nezbylo. Obranný doskok byl výrazně lepší než ten útočný. Faktem však je, že povětšinou už nebylo moc co sbírat. Utkání splnilo účel. Soupeř byl dobrý tréninkový partner. Střídali jsme osobní i zónovou obranu, presink i zdvojování, potěšilo několik správně provedených autů. Celkově to byl pěkný „running basketball“, na který se dalo dívat a který musel potěšit oko diváka, hráček i přísedícího předsedy klubu. Sezóna se pro tento tým bude samozřejmě lámat v následujících týdnech v mnohem těžších utkáních. Dnes jsem však litoval, že jsem na zápase nemohl být pouze jako divák a bavit se basketbalem. Děkuji, děvčata.

........................................................... POCTIVĚ ODPRACOVANÉ UTKÁNÍ 20.3.2010 SBŠ OSTRAVA B - OSK 35 : 112 (15:26, 6:28, 10:24, 4:34) Body: Valentová 26 – TH 12/10 (2), Kubová 21 (3), Malinová 17-2/0 (1), Sehnalová 17 (1), Vítková 10, Ondrejková 7-5/3, Krátká 7 (1), Hnilicová 5-10/5, Kotrlová 2, Geschwind. P. Sluší se popravdě předeslat, že větší potíže než soupeřky v 6 lidech nám činilo dostat se „na první dobrou“ na místo utkání, což dílem způsobil dojezd z nové dálnice a dílem automatické směřování na halu na Plzeňskou. Avšak jedním dechem je potřeba ku kreditu holek z Ostravy přičíst, že hrály až do konce a nevzdávaly se „zadarmo“, což je zdobí. Faktem je, že bylo otázkou času, kdy domácí povolí ve stíhání našich rychlých protiútoků, a naopak nakolik naše „baby“ budou ochotné vydržet v pozornosti a práci v obraně a následně běhat a běhat a běhat… To s výjimkou 1.Q splnily, takže se vícero fází utkání proměnilo v nácvik našich rychlých protiútoků a druhotných RP. Moc se s tím holky nemazlily. Snad jen to, že na můj vkus až moc RP holky zakončují střelbou ze 3-4m, kterou však dlužno dodat, dnes měly velmi slušnou. Nevím, zda je to jejich sebedůvěrou, což je v pořádku, nebo neschopností typová přečíslení 2/1 a 3/2 rychle „vyťukat“ a zakončit z podkoše. Kapitánka Bára hrála velmi dobře. Konečně hru nezpomalovala, naopak hodně rychlých protiútoků u ní začínalo a hned míče pouštěla dál, nebo je posouvala driblinkem dopředu a rozdělovala je jak chleba krkavcům. Škoda, že pár skvostných přihrávek od ní nenašlo adresáta (Linda). Přesto vyčarovala zatím nejkrásnější akci, co jsem u týmu. Přiznám se, že až začala odhazovat tu nečekanou super přihrávku, tak jsem se tím směrem podíval... A ta hráčka (naše, podotýkám!) tam skutečně byla. Asistence největší. Pokud pochopí (pochopila ?), že nemusí dávat 20,30 bodů na zápas, ale že stačí, aby dovedla svůj tým k výhře, bude to další krok nahoru v její kariéře. Dnes to dokázala. Hana Valentová se poslední 4,5 utkání veze na pohodové vlně, tak ať jí to vydrží. Pořád je u ní rozhodující, jak (ne)brání. Že dokáže útočit, víme. Takže pro příště bych prosil zvolit jiný typ obrany na zastavenou hráčku, než je naprosté obejmutí soupeřky zezadu. Fakt to vypadá divně, i když má míč. Linda S. dala všechny své body až ve druhé půlce, což je trochu nepoměr. Počet bodů mi nevadí. Hlavní je, že pozorněji bránila. Podobně Katka Krátká se zase po čase líbila, že už měla „šmrnc“, nesebezpytovala se ve své nekonečné psychoanalýze a hrála. Pamatuj, Katko, že už Sigmund Freud říkal, že nejlepším lékem na všechno je obrana. Hanka Hnili byla opět naprosto nezastupitelná v obranné práci, jak v úsilí aktivitě, tak v důslednosti, kterou pozitivně generuje na další hráčky. V tom jí sekundovala Markéta Malinová včetně přidaného zakončování. Šárka Kubová s Katkou K. a Kristou Kotrlovou přistoupily na náročnější těsnější bránění, čímž většinou nastartovaly proces odebírání míčů. Při bránění spolupráce základních „dvojiček“ pivotek Ostravy jsme nijak zvlášť nezářili, avšak celkovým týmovým tlakem se podařilo dostat konečné zápis SBŠ pod 40 bodů, což lze přijmout. Na tým, který zatím hraje bez rozehrávačky to není zlé. Pája Geš si aspoň šáhla na míč a okusila atmosféru utkání. Co přijmout nelze, jsou trestné hody. Ty byly dost chabé, úspěšnost v podstatě svými pokusy a proměněnými zařídila Hana Hrana (12/10), na zbytek týmu zůstalo 17/8. Slušné bylo, že si dnes holky více a rychleji rozdávaly míče a po zahřívací, pomalejší 1.Q, vybíhaly neúprosně ven do RP. Některé raději hned zůstávaly čekat rovnou na půlce, aby měly k soupeřům do koše blíž, že Hani? Minuty utkání jsme mohli rozložit na všechny a každá v podstatě splnila, co se od ní očekávalo. Pěknou tečku za utkáním trojkou v poslední vteřině dala Šárka Kubová.

........................................................... POSLEDNÍ TEČKA ZA ZÁKLADNÍ ČÁSTÍ 21.3.2010 LOKO KRNOV - OSK 68 : 87 (17 :23, 16:23, 16:19, 19:22) Body: Ondrejková 17 –TH 6/4 (1), Malinová 14-3/3 (1), Valentová 13-5/4 (1), Sehnalová 12-4/3 (1), Kubová 9-2/2 (1), Vítková 9-4/3, Hnilicová 9-1/1, Geschwinderová P., Krátká 2, Kotrlová. V 5.minutě 13:0 pro nás a do té doby jako buchar dopadalo na zdravě sebevědomé krnovanky útok za útokem kladivo útočných doskoků, okamžitých prvních či druhých zakončení a intenzita obrany, se kterou domácí zřejmě nepočítaly… Po sobotě, kdy měly velmi slibně rozehranou partii s vedoucími Pardubicemi, si oprávněně dělaly ambice i pro utkání s námi. A dlužno dodat, že to byl oproti našemu včerejšímu soupeři vskutku jiný šálek čaje. Jenže to by si nesměla Hanka Hnilicová udělat z krnovského podkošového prostoru soukromou sběrnu na doskoky. Ignorovala, že hraje ženský basket, a řádila nad hlavami nevěřících hráček o půl metru nad nimi. Je fakt, že občas stačí se pro doskok vydat a vyskočit, ale to nikomu radit nebudeme. Nebyl snad míč, který by naší neúspěšné střele neměla a nevrátila zpět „do běhu“. Šárka Kubová a Markéta Malinová tvrdily obranu a na podruhé (i na poprvé) už Hana Valentová a s Bárou Ondrejkovou dávaly. Posledně jmenovaná však v půlce 1.Q trestuhodně odfláknula obranný doskok a naši euforii zastavila. Podle zákona „kdo nebrání, nemůže hrát“ si šla odpočinout na lavečku, to už však Lokomotiva fauly z 3:0 pro nás převrátila na 3:5 pro sebe a trestnými hody se dostala na dohled. Za pasivitu a chyby se holt platí. Ve 2.Q jsme vystavili „stopku“ jindy vynikající pivotmance Hlaváčkové a poslali jí jemné upozornění, že i ve Valosunu příští rok v extralize bude muset vedle solidního útoku začít bránit. Dnes ji začala školit Hnilda, pak o hlavu nižší Hrana a dál už to bylo lehce neúnosné. Svůj průměr 22b./z. nechala ve statistikách a většinu z dnešních 12b. dala až ve 2.poločase, kdy už hrály náhradnice. Bohužel, jejich intenzita obrany a aktivita směrem dopředu se Krnovu zamlouvala, takže při ztenčení našeho náskoku ve 32.´ na +11b. šly postupně na palubovku zpět hráčky, které střádaly síly na EL zápasy se SŠB Ostrava… Do 36.´ dalo 6 (!) našich různých v řadě hráček po koši, z toho 3 trojky a bylo po zápase. 20 bodový náskok už holky i s dalším prostřídáním držely do konce. Solidní vizitkou pro boje ve F4 bylo dnes i včera týmové rozdělení herního výkonu. Rozložení bodů (bohužel pro některé hlavní faktor), asistencí (u některých přihrávek až bolelo srdce, jak zůstaly nevyužité..), zvýšená četnost doskoků a variabilita zakončení svědčí o zvýšené formě. To se však netýká úspěšnosti jednoduchých zakončení z pod koše. Různé varianty „topspinů“ a „šroubováků“, odskoků a dohazovaček by už děvčata měla nechat v tomto věku a na této úrovni dávno za sebou. Potěšilo mne, že si Velká Maky vyzkoušela „Sokyho školku“ a jednou téměř vzorový kontra drill s úspěšným zakončením. A pak že to nejde... Kači Krátká velmi pěkně bránila i agresivně, než ji však došly síly. Podobně Linda vedle zakončení předvedla lepšící se obranu a k tomu dva „highlights“, když sebrala úplně z ruky soupeřce míč hned po vyhození a pak parádní doskok vlastní střely mezi topornou obranou Krnova. Krista Kotrlová jde nahoru a hraje mnohem lépe, avšak napřed si musí udělat pořádek ve vlastní hlavě, kolik intenzity je ochotna na hřišti nechat. Pája Geš si za odměnu dala svůj klasický „kopeček“, ale ať mi netvrdí, že rozehrávačky nechodí doskakovat. Benjo Dygrýn z Opavy se tak dostal až do národního družstva ! Pokud se nemýlím, máme „lajnu“ 9-0 a můžeme si za odměnu pěkně užít „bella Italia“, kam se teď vydáváme za basketem, za poznáním i za pořádnou dávkou zábavy. Konečně bude šance vytáhnout kostky na Macháčka… Tak ať se vám daří!

........................................................... KDYŽ DVA SE PEROU A TŘETÍ SE SMĚJE 10.4.2010 OSK Olomouc : SKUP Olomouc 43 : 47 (16:8, 12:11, 7:10, 8:18) Body: Hnilicová 11 – TH 5/3, Valentová 7-2/1, Sehnalová 6-2/2, Malinová 6-3/1 (1), Ondrejková 6, Krátká 3 (1), Kubová, Vítková 2, Geschwinderová P., Kotrlová. 11.4.2010 SKUP Olomouc : OSK Olomouc : 34 : 72 (6:17, 8:16, 14:22, 6:17) Body: Kubová 15 – TH 1/1 (2), Hnilicová 13-2/1, Sehnalová 12-2/2, Vítková 9-6/3, Ondrejková 8-4/3, Valentová 8-2/2, Krátká 6, Malinová 1-2/1, Geschwinderová P., Kotrlová. Po sobotě, resp. po víkendu pociťuji zklamání nejen ze hry vlastních hráček (sobota), ale ze stavu olomouckého basketu, kde nenávist se dá krájet a malost u některých lidí obnažená až na dřeň, i když jsou postavami vyšší. Místní celky se „vybili“ navzájem, klaky příznivců vyventilovaly své hněvy a směje se třetí vzadu, lépe řečeno teď už hodně vepředu, kterému jsme pro smích tak, jako zbytku basketbalové Moravy, možná republiky. V sobotu jsme si výhru nechali vzít vlastními chybami, malou koncentrací a nutno přiznat i slabou mentální odolností. Celá základní pětka postupně vypadla z role, pár hráček se naprosto „vysypalo“. Z čeho, prosím vás? Z pár diváků za postranní čarou? Byli jste někdy v hale Pionir v Beogradu na Crvene zvezde nebo Partizanu? Já ano. Tam se fakt člověk bojí. To je jiná káva, než když vás ovane dech pár fanoušků SKUP. Nebo jste byly unavené? To bych vzal, přece jenom cestovat tisíce kilometrů a odehrát 8 zápasů v Itálii včetně super finále se musí projevit, ale za ten zážitek a reklamu našeho basketu i Olomouce to stálo, za tím si stojím. Problém vidím spíše v neustálé absenci rozehrávaček, se kterou se tým nuceně potýká a kompenzuje ji hráčkami, jejichž primární role jsou jinde. Osa PG – C či PF je pro hru základní, proto také tito hráči jsou pak nejlépe honorovaní. Zatímco od minulého vzájemného utkání tak u nás počet hráček a kvalita byla menší, soupeř si na finálovou partii vytáhl posily z Hradce, které díky kvalitě domácího kádru šly okamžitě do základu. Posilování týmů hráčkami z venku pravidla umožňují a je to legální možnost pro každého. Efekt takového konání je však diskutabilní, navíc má svá nepsaná pravidla, a rovněž koresponduje s politikou budování toho kterého klubu. O účinku podobného tahu se SKUP již mohl přesvědčit před nedávnem v souvislosti s ukončením sezóny týmu 1.ligy žen… Začátek holky nezačaly zle, slušně bránily, vytvořily si solidní náskok a při obyčejném pokračování měly zaděláno na další výhru. Písek do soukolí jsme si však házeli sami. Maličkosti se sčítaly a místo jasnějšího vedení jsme si přestali věřit a pustily do hry odpočatější soupeřky. Srovnání s nedělí se naprosto nabízí a rozdíly v obou dnech byly zřetelné. Hanka Hnilda nechytila balón a prakticky nevystřelila. Markéta se těžko dostávala do střelby, a když tak, podobně jako bohužel všechno ostatní od spoluhráček (Šárka, Linda, Bára) z venku, šlo daleko ven. V případě Bářiných 8m nedostřelů už téměř šlo o ztrátu soudnosti. Problémem bylo, že množství ztrát, neproměněných střel a nedotažených šancí bylo moc na to, abychom si je mohli dovolit beztrestně zahazovat dál. SKUP nemělo vedle hráček z Hradce prakticky co nabídnout, ty však zahrály velmi dobře a když jsme pustili do volné střelby Lanču, bylo vymalováno, jelikož driblinkem na místě, či „bušením do vrat“ namísto puštění míče dokola a pohybu zvratu dosáhnout nešlo. Nenašla se hráčka, která by utkání vzala na sebe ať mluvením a burcováním v obraně, dirigentsky či jasnějším skórováním. V neděli jsme hráli pouze o něco lépe, ale ve všech parametrech a mnohem koncentrovaněji. V sobotu jsme protiútok prakticky nezahráli, protože přihrávka od Báry šla pozdě, tak jako ona čekala, kdo jí konečně vyběhne či dokáže zpracovat míč a normálně zakončit.. Hanka Valentová nepřipustí, že bez obrany hrát nemůže. Pustit hráčku vnikem do středu způsobuje kolaps celé obrany, což se jí „podařilo“ dvakrát za sebou… Linda na tom zase nebyla o moc lépe s pozdní reakcí na únik soupeřky, kterou logicky pak zastavovala nedovoleně. Šárka byla jako vždy svědomitá, ale moc hodná, takže tlak na Samce byl pouze na oko. Hodná Šáro můžeš být, až budeš babička a brát vnoučky do cukrárny… Na mou hlavu padá to, že jsem věřil základním hráčkám více, než jsem možná měl, a dostat více minut zřejmě mohly další náhradnice. Ovšem nevěřit vlastním hráčkám, to skoro nejde. Zároveň je pravda, že s tímto týmem neumím plně basketbalově komunikovat, jelikož to chce více společné přípravy, než těch pár utkání, které zde mám vyměřeno. Zatímco u týmů, které jsem si vychovával pár let stačilo mrknout na kapitána či rozehrávače, a ti pokyny přenášeli dál a tým plynule reagoval, zde je vše kostrbaté a častokrát nepřesné. To však není chyba holek, naopak jsou dobré, že se s „cizí řečí“ jiného kouče vyrovnávají slušně. V neděli se už v 1.Q musel náš tým vyrovnat se ztrátou základní hráčky, když pro Markétu Malinovou utkání skončilo vymknutým kotníkem už v první čtvrtině. Z rotace 3 vyšších na vysoké soupeřky tak nezbylo nic, o to větší poklonu zaslouží Katka Vítková s dopomocí Hanky Valentové, že si s výškovou převahou SKUP poradily a podpořily dnes hodně dobrou Hanu Hnildu, která pod košem vyučovala. Pak už stačilo jenom trochu více běhat a trochu více pustit míč z ruky, což oproti včerejšku Bára zlepšila. Omezila dokonce počet driblů na polovině a zrychlila pohyb vpřed. Zdobila nás pestřejší hra do šířky i do hloubky a rovněž oproti včerejšku dokázaly holky lépe měnit rytmus hry a d ostatečně kvalitně zahrát několik nacvičených her, které domácí nedokázaly v obraně vyřešit. V každé čtvrtině dokázala naše děvčata soupeři utéct o 8-11b., na což SKUP nedokázal reagovat. Nepomohlo mu ani spoléhání na legionářky z venku, které si tím dobře zatrénovaly, ani veškeré dodatečné točení sestavou, když chyběl zásadní moment, který si každý, kdo byl na utkání, domyslí. Určitě nás nebudu přehnaně chválit. To lze za odhodlání napravit včerejší propadák. Včerejší utkání již spravit nešlo, avšak dojem jsme, věřím, jednoznačně vyjádřenou převahou i konečným skóre snad napravili tak, že tentokrát už ani rozhodčí či jiné „temné síly“ nebude možné přivolávat. I když uvidíme, zda opět nepřijde nějaký sofistikovaný protest. 40 bodů je prostě výprask a nelze to schovat za žádné „holky-děkujem“. Do dvou let o těchto týmech již nebude nikdo vědět. Půjde jen o to, která z těchto hráček dosáhne na extraligu a která eventuálně jinde, zdůrazňuji bohužel jinde než v Olomouci, bude basketbalově dále růst. Veškerá zášť a nenávist největších křiklounů odejde spolu s jejich dcerami, zatímco moudří funkcionáři na obou stranách, jsou-li tací a budou-li toho schopni, budou moci přemítat, zda zde nebyl prostor pro jedno špičkové, konkurenceschopné družstvo. Po tomto víkendu jsou zřejmým vítězem Pardubice. trenér Š. Válek

........................................................... POČÍTÁ SE VÝHRA 23.4.2010 BK Příbor - OSK Olomouc 62 : 68 (23:17, 10:20, 16:18, 13:13) Body: Kubová 15 – TH 6/4 (1), Ondrejková 12-6/1 (1), Sehnalová 12 (2), Valentová 10-3/3 (1), Vítková 7-8/5, Kotrlová 7 (1), Geschwinderová I. 3 (1), Krátká 2-2/2 . Úkol zněl přivézt z Příbora vítězství a dé facto tím při předpokládané porážce UP v Pardubicích ukončit soutěž a dohrát zbytek DL jako přípravu na kvalifikaci o EL. Předpoklady se splnily a vyšlo vše, jak mělo. Tedy mělo… Je fakt, že s další nucenou absencí v podobě zraněné Hanky Hnili jsme odjeli bez další základní hráčky a o podkošové síle si mohli nechat zdát. I když ta je vyjádřená ochotou nabírat útočníky včas, pracovat do těla a o prostor v „bedně“ se trochu porvat. Než se naše dámy vzpamatovaly, stačilo několik náběhů Příbora ze slabé strany proti míči na to, abychom prohrávali 12:4 a 19:9. Doskok neexistoval, ledaže by míče uměly padat kolmo dolů pod obroučku, kam jsme se vzorně stavěli jak kuželky na konec dráhy. Pokud se už holky k míči nějak dostaly, ještě zoufalejší byly jejich reakce na tlak ze strany dotírajících soupeřek. Křečovité svírání balónu „v koši“ na prsou je klasická reakce začátečnic v přípravkách. Učivo o zaswingování či přední nebo zadní pivotové obrátce tuto skupinu naprosto minulo. Trochu čipernějšího pohybu a pár vyběhnutí se včasnou přihrávkou nás dostalo zpět do hry. Po šňůře 10:0 od 16. do 19. minuty to vypadalo, že utkání zlomíme v náš prospěch. Bohužel neudržené míče a propadání v obraně umožnilo Příboru opět se dostat se zpět do hry a tyto vlny nahoru dolů opakovat až do konce, aniž bychom si mohli být 100% jistí, že máme zápas pod kontrolou. Domácím jsme neustále dávali šance kvantem neproměněných zakončení, kdy 1/0 ať z brejku či z pod koše by se snad měly proměňovat. Pro každého soupeře by bylo nepříjemné, kdyby mu dala koš z dálky skoro každá hráčka protivníka. V sobotu se u nás podařilo dát trojku 6 různým hráčkám, což je oproti 2 dálkovým navštívenkám Příbora výborná bilance. TH 25/15 jsou již pod hranou přijatelnosti, zvláště 6/1 kapitánky Báry O. v posledních 2 minutách, kdy domácí hráli hop-trop a faulovali pro zkrácení časového limitu. Zbytečně to zdramatizovalo koncovku jak na hřišti, tak na tribunách a nabudilo to opivené fanoušky unavené po florbalovém turnaji a naštosované klobásou a pár kalichy Holby z našich hor. Dokud však nelétají zapalovače, plné láhve z vodou či horší nechutnosti, jsou to jen slova a hráčky by to měly zvládat. Slušně odehrála svůj vstup Pája Geš, Bára Ondrejková potáhla tým v rozhodující 2.Q,Linda byla aktivní. Další každá různě, avšak jednoznačnější souvislejší výkon by pohledal.

........................................................... NEŘÍKEJTE MI NIC O CTI 24.4.2010 Studánka Pardubice - OSK Olomouc 95 : 58 (27:14, 18:18, 23:9, 27:17) Body: Valentová 14 – TH 2/1 (1), Ondrejková 10-2/1 (2), Kubová 8-4/2 (1), Sehnalová 7-6/5, Geschwinderová I. 7-4/1, Vítková 5-1/1, Krátká 4, Kotrlová.3-2/1 Pardubky i my jsme hráli „jen“ o čest a o pocit ze hry. O cti OSK mi, prosím, už nic nevykládejte. Pocit ze hry nevím, kdo z vás mohl mít, ale i zadané nacvičované kombinace a souhry, které se měly procvičovat, se naprosto míjely účinkem První Q. jsme propadali ve všem, hlavně v ochotě hrát jako tým. Druhá Q. byla z naší strany nejvydařenější. Uhráli jsme nejen vyrovnanou partii bodově i herně, ale zdálo se, že se naše holky vzpamatovaly a zastavily propad, který po 1.Q hrozil porážkou o 40b… Když Studánka poznala, že jsou holky ochotné s nimi běhat a pokusit se i o zakončení, ztratila – bohužel jen na chvíli – křídla a utkání se dalo v podstatě uhrát na -10 – 15b. Tuto naději jsme si hřáli pouze do 4.min 2.půle. Trojka Báry O. byla nadlouho naší poslední basketbalovou odpovědí. Pak následovaly TH 2/0 Ivy Geš a prakticky „utrum“ dokonce zápasu. 19:4 byl zbytek 3.Q, 12:4 začátek 4.Q. Neochota se pohnout, rozbitá týmová obrana a pohledy navzájem, kdo to zkazil, tak ať si to jde napravit. A k tomu klasické robotické naprogramované zakončování ve vyrytých drážkách pro nos. Pardubky zahrály trochu aktivnější průměr, což na nás naprosto stačilo. Závěr byl již jen o tom, zda pochopíme, že i rytmus hry má co společného s basketbalem, a 100 jako závěrečný hřebík na naši rakev není potřeba. Své si uhrála Hana Valentová. Pokud by neměla do poločasu 4 F- a naopak měla kondici, mohla být ještě lepší. Zbytek v různých podobách jen ukazoval, jak to nejde. Oproti včerejším příšernostem bych za dnešek rád ocenil rozhodčího Mareše, že celé utkání odběhal a správně odpískal bez ohledu na jasný výsledek a přidal i slovní pomoc a upozorňování, aby bylo zřejmé, čeho se musí hráčky vyvarovat.

........................................................... ZŘEJMĚ MAXIMUM MOŽNÉHO 8.5.2010 OSK Olomouc - Studánka Pardubice 62 : 74 (24:13, 35:34, 46:52) Body: Valentová 13 – TH 6/3 (1), Kubová 12-5/4, Vítková 11-3/3, Ondrejková 8-8/4, Kotrlová 8, Krátká 7-7/4, Geschwinderová P. 3 (1), Geschwinderová I. Řekl bych, že scházela jedna hráčka. Ovšem i tak je fér přiznat, že Pardubice, podobně jako my bez 2 základních hráček, měly větší aktivitu, lépe se pohybovaly, oproti nám byly ochotnější v obraně důrazněji blokovat dovoleně tělem a působily uvolněnějším basketbalovějším dojmem. Objektivně to byl celkově počet basketbalistek, který dnes rozhodoval, avšak neproměňování šancí a nezvládnutá koncovka byly náš problém Základní pětka Bára, Šárka, Katka K. a Hana s Katkou V. se nechala zaskočit a hned prohrávala 2:7 a 4:9. Kapitánka Bára byla 6.hráčem Pardubic, takže musela ve 4.min jít na lavečku. Velmi dobře ji zastoupila Pája Geš. Trojkou nastartovala naši, bohužel jedinou, vydařenou část hry, kdy jsme se po trháku 19:4 ujali jasného vedení 24:13. Jestli je tato sezóna prokletá, nebo nemají holky správnou skladbu potravy, ví Bůh, v každém případě jakmile si Pája zranila bérec, odešla nejen ona, ale i prakticky celá naše hra. Bohužel scházela kvalita na vystřídání. Pominu-li kvalitu herní či alespoň nasazení a bojovnost, které by s každou hráčkou měly na hřiště vstoupit automaticky, chtělo to mít na „lávce“ aspoň jednu navíc bez zdravotního omezení. Přece jenom v šesti je to složité, má-li soupeř určitou kvalitu, a na dvou hráčkách je vidět zřetelná úleva loučení. Skoro bych si myslel, že právě proto budou bojovat o to víc. Přesto holky držely statečně výsledek na „plichtě“, v nejhorším do mínus 6 bodů. Nedokážeme-li však dávat z pod koše či z posunutého míče do situace 1/1, těžko hrát tuto nádhernou hru. Pan Naismith ji pojmenoval basketbal. 29.min 59:61, Studánka do útoku. Kapitánka sama nařizuje zónu, nemám nic proti. Zásadně jsem však proti tomu, že z první přihrávky na křídlo, kterou nikdo nejde bránit – nebereme-li za obranu mávání rukou z dálky, jako když se snažíte přivolat ujíždějící trajekt – dostane tým trojku a může jít „na párek“. Koncovka kolaps, který je nutno opět přičíst neřízené hře. Kdo je od toho, aby tým na hřišti ovládal?

........................................................... VŽDY JE PŘÍJEMNÉ LOUČIT SE VÍTĚZSTVÍM 9.5.2010 OSK Olomouc - BK Příbor 84 : 34 (20:3, 39:15, 54:23) Body: Kubová 20 – TH 2/2 (2), Vítková 17-10/5, Sehnalová 14, Ondrejková 10-2/2 (2), Krátká 8-2/2, Geschwinderová I. 6-2/0, Kotrlová 5 (1), Valentová 4-2/2. Po první Q. bylo zřejmé, že Příbor nebude mít dostatek energie a možná i vůle vzdorovat. Tím, že holky přece jenom přidaly na intenzitě a pozornosti při bránění, měl soupeř těžší cestu ke koši. Ne že by byla neprostupná, ale nebyly to takové „dálnice“ jako včera, takže pak relativně stačilo nepolevovat v úsilí vybíhat do RP a občas i vystřelit a něco z toho i dát. Náskok narůstal pravidelně a každá hráčka si své minuty odehrála včetně Geši, která docela úspěšně vzdorovala označení „lame duck“. Nebýt klasické obrany Hany a jejích 4 F- za poločas, dalo by se jen oceňovat: rychlejší zahajování RP i jinam, než doprava (to si nechte na 28.května k urnám, tam s tím souhlasím), dobíhání trajlerů v přečíslení a nasazení v obraně. Je fakt, že silově Příbor zaostával, takže nechal Katce Vítkové možnost se ve 2.půlce pod košem střelecky nabažit. Bára méně držela míč a lépe volila přihrávky, pouze úporně hledala správné příležitosti ke střelbě. Naštěstí měla nablízku osobní RT pro radu a mentální „feedback“. Šárka si (s chutí?) zaběhala a zastřílela, hlavní její splněná role byla při bránění Jany Cvernové. Linda má dobrou vlastnost, že oproti jiným koš vidí, což většinou vedlo k dobrým řešením. Odstavit hráčku z vymezeného území je pro ni zatím „terra incognita“. . Jak rozložení hry, tak distribuce bodů měly solidní úroveň, takže konečný jednoznačný výsledek korunoval dílo. Přeji vám hodně úspěchů v další sezóně, ať už budete hrát cokoliv a/nebo kdekoliv. Trenér Štěpán Válek

........................................................... BILANCOVÁNÍ SEZÓNY " STARŠÍCH " DOROSTENEK Sezóna starších dorostenek skončila. Úspěšně či neúspěšně ? V každém případě málo radostně přes dobré umístění - reálně asi nejlepší, jaké se dalo dosáhnout a jistě lepší, než se dalo čekat po špatném začátku, především po porážkách v Sadské a na SK UP. Připomeňme si, že jsme neměli zprvu ani jedinou starší dorostenku / Hanka Hnilicová se přidala k týmu až na konci ledna / a že to a nejistý zdravotní stav Barči byl důvodem, proč jsme se nakonec odhlásili z extraligy staršího dorostu. Na podzim, dokud jsme měli dost sil a výsledky v mladší extralize, jsme slyšeli od řady trenérů podiv, proč že jsme se to odhlašovali, vždyť bychom určitě úplně nepropadli. Tento optimismus jsem úplně nesdílel, ale fakt je, že jakmile se ukázalo, že Barča je v pořádku a poté, co se vrátila do hry Hanka Hnilicová, vzrostl náš výkon o třídu a možná bychom opravdu byli bývali mohli konkurovat i soupeřkám ze spodních pater extraligové tabulky soutěže juniorek. Tým to neměl ani zdaleka jednoduché - v koučování se vystřídali 4 trenéři, trpěli jsme v závěru zraněními z basketbalu / Markéta Malinová, Pája / i mimobasketbalovými / Hnilda /, museli jsme bojovat s velkým / a zbytečným / dusnem vytvořeným po derby OSK - SK UP. Velkou pomoc pro družstvo představoval kouč druhé poloviny soutěže Štěpán Válek. I když jeho přístup byl občas dosti neortodoxní a pro řadu hráček nezvyklý, jeho důraz na činnosti, ve kterých jsme zaostávali, byl inspirací i pro ostatní trenéry a týmy. Ne, ani zdaleka spolu vždy nesouhlasíme ve všem, ale dovedl najít slabá místa naší hry a snažil se, jak jen mohl, aby je odstranil nebo alespoň vyztužil. Významnou posilou byla pro nás Hanka Hnilicová - a po jejím zranění, kdy nehrála v posledních zápasech, jsme měli znovu možnost přesvědčit se, kolik procent našeho výkonu představovala. Jí patří další velké poděkování a snad si svou poslední mládežnickou půlsezónu užila. Moc jí přeju, aby to nebyla poslední sezóna vůbec. Byla by to škoda pro ty, kdo se chodí na basket dívat. Na začáku tohoto krátkého hodnocení jsem napsal, že závěr byl " málo radostný ". Ať se již odehrávalo mezi námi a SK UP Olomouc cokoliv, vždy jsem se snažil držet ideu společného týmu, který by pro Olomouc vybojoval nejvyšší soutěž juniorek zpět a dostal tak Olomouc opět na mapu této kategorie / věřte mi, dorostenecké ligy opravdu nikoho nezajímají /. Množina hráček ať již v červenobílém nebo v oranžovobílém by byla podle mně dostatečná k tomu, aby se tento tým - Olomouc United - neztratil. Bohužel několik jednání přes určité záblesky nepřineslo pražádný výsledek, což je pro mně velkým zklamáním. Nevím kdo nebo co za to může, ale že se setkám prakticky s nulovým zájmem hráček / aspoň tak to sdělovali jejich rodiče / to mně překvapilo nemile. Kromě Dominiky Murgašové, která však po sezóně nabere kurz na severozápad do města sněhu a ledu / Trutnova / nemá opravdu NIKDO špetku motivace hrát nejvyšší soutěž ? Opravdu stačí, když umějí základy a opravdu se nechtějí pustit o schůdek výš po žebříčku kvality ? Opravdu budou pro tyto hráčky motivační zápasy v DL proti týmům, které trénují jednou týdně ? S kladnou odpovědí se opravdu smiřuju těžko - i když by mi to vlastně mělo být jedno .. ty které chtějí dosáhnout na vrchol svých možností, tu šanci dostanou - tady nebo jinde. Jen smutek z promarněné příležitosti zůstane.