........................................................... MOHELNICE 2010 První společný sportovní tábor nového týmu ročníku 2001 a mladší se uskutečnil od 16. do 22.srpna 2010 v Mohelnici Pro historický záznam uveďme, že se ho zúčastnily tyto hráčky: Katka Šínová a Nela Šťastná; Nela Válová a Katka Grohmanová; Kája Kutáčová, Anička Bazgerová a Deni Augustinová; Míla Benešová, Žůža Plachá a Verča Peřinová; Tera Bortlová, Anička Belaníková a Naty Koukalová; Lucy Smolková a Anet Kopecká. Které z nich jednou za 10 let budou hrát třeba ligu? A které z nich ještě za 10 let vůbec budou něco hrát? Poznají se ještě navzájem a vzpomenou si, že kdysi v tomto věku spolu spaly na pokoji, jak jsou napsány výše? Takto se dívám na první „pracovní“ setkání nového společenství, které by spolu mohlo uvedených až 10 let strávit – při sportu, při zábavě, která se v kolektivu násobí, zdarech i nezdarech, které se spolu prožívají intenzivněji, a hlavně při postupném vyzrávání z malých děvčátek přes mladé slečny po mladé ženy, kterým – pevně věřím - dá sport a jeho zásady kvalitní výplň volného času, odolnost do života, přátelství a možná i víc. celý text pana trenéra Válka najdete zde

........................................................... A papírek je pryč .. 23.4.2011 - G1, TJ OP Prostějov : OSK Olomouc „B“ 130 : 5 (66:1, 16:2, 26:0, 22:2) Body: Belaníková 2 – TH 2/0, Kutáčová 2, Šťastná 1-2/1. TH 4/1 = 25%. F- 9. G2, TJ OP Prostějov : OSK Olomouc „B“ 112 : 14 (59:2, 12:6, 21:4, 20:2) Body: Bahounková 6 – TH 2/0, Blahutová, Peřinová, Plachá a Válová 2. TH 2/0 = 0%. F- 7. Když jsme před naším prvním, téměř památným výjezdem na soutěžní utkání do Mohelnice rozdávali papírky s rozpisem utkání, ne každý či každá věděla, co nás čeká. Nyní po 7 měsících a posledním utkání v sezóně máme jednu jistotu – papírek můžeme zahodit, soutěžní sezóna skončila…a příprava nová začíná. Leč po pořádku… V megapoli Prostějově to nejdříve vypadalo, že se nesejdeme. Zkušení cestovatelé drželi zásadu „follow-your-leader“ a byli i s dětmi na místě a na hřišti včas. Zbytek, který kopíroval scénu Vaška Neckáře, jak ve větvích odpovídá Heleně Vondráčkové v Šíleně smutně princezně, načež šupne do jezírka, dojel tak-tak. V utkání, kdyby o něco šlo, bychom už tímto zřejmě prohráli. Tento faktor samozřejmě nehrozil v případě, kdy jsme nastoupili proti vítězi soutěže a porazili ho v jediném parametru, počtu hráček. Závěr sezóny si nenechalo ujít 17 holek a mám za to, že si ho užívaly. Každá samozřejmě jinak. Debaty na lavečce byly vášnivé, občas to bylo i o basketu a o utkání, občas si holky pomohly zaplést vlásky, okomentovat vůni intimspraye, prostě koncentrace jak vyšitá. O to větší pochvalu mají správné Levhartice, co se poctivě snažily fandit a přidaly do své sbírky další odposlouchané pokřiky. V Prostějově se de facto hrála utkání dvě v každém. V první kvartě PV nechal zahrát své vyspělejší hráčky, které si pocvičily techniku střelby z pod koše z místa. Pak, nutno ocenit, nechal trenér domácích hrát mladší z přípravky, čímž zápas dostal smysl a byl přínosem pro obě strany. Opět stačila jedna, dvě prostějovské, které už míč více ovládaly, aby své čtvrtky přetáhly na svou stranu, avšak opticky jsme se, troufám říct, už vyrovnali. Proměnit tak ještě své šance, i číselné vyjádření mohlo vypadat jinak. To je však hra na kdyby a změnit lze výhradně aktivní účastí na trénincích a zápasech. Za velkou bojovnost a vytrvalou ochotu pracovat na hřišti do úmoru musím tentokrát vyzvednout Renču Sprušanskou, ke které se s občasnými přestávkami přidávaly Bela Belaníková a Žůža Plachá. Ostatní ne že by nebojovaly, ale ochota vrhnout se za míčem či vrátit se po každé sprintem do obrany, musí být 100%, ne jen když už není zbytí. Herně se pěkně prosazovaly Happy Šťastná a Tera Bahounková. Poznají-li ještě krásu včasné přihrávky, posunou se o další patro výše. Herní zkušenosti nám pomohou získat už zanedlouho zápasy na domácím turnaji o víkendu 6.-8.května, kde si každá zahraje do sytosti.

........................................................... Z extrému do extrému 7.4.2011 - G2, OSK Olomouc „B“ : SKUP Olomouc 7 : 112 (2:20, 0:34, 1:37, 4:21) Body: Uvízlová 2 – TH 2/0, Augustinová a Peřinová 2, Grohmanová 1-2/1. TH 4/1 = 25%. F-15. V prvním utkání před týdnem jsme málem neposkládali potřebné 2 pětky do hry, dnes jsme naopak s klidem mohli hrát hokej a pomalu střídat v režimu celých pětek. Tento náš letošní lehce „holubníkový“ systém se samozřejmě časem usadí a, předesílám, bude i muset být usazen. Avšak vedle zatím pro nás nepřekonatelných „tvrdých“ proměnných typu věk, délka tréninkové a herní praxe a tělesné parametry, jsou pravidelná účast na tréninku a tím pádem možnost trenérského ovlivňování hráček tím, co rozhoduje o růstu či stagnaci naší výkonnosti. Odborně se tomu říká motorické učení, učení se pohybům, a podléhá stejným zásadám jako jiná učení. Proto jsme dnes zákonitě museli dostat větší „šišku“ než minule, ledaže bychom dali do hry ne více než 12 hráček, a to ještě těch, co mají tréninkovou účast na 75%-80% a výše, tedy těch, co mají něco natrénováno v oblasti kondice, dovedností s míčem a herní přípravy. Ale co ten zbytek, že… Je to nenormálně normální stav vývoje týmu a jako takový ho je nutno přijmout. I s tím, že pravidla postupně budou odrážet narůstající výkonnost a první 3 roky nezbude než (občas i se zatnutými zuby) oboustranně překonat. Soupeřky nás oproti předchozímu týdnu hlavně přehrály. Přehrály nás v dovednostech, v jednoduchých kombinacích založených na včasném posouvání míče dopředu a byly celkově rychlejší v orientaci v prostoru vůči míči, koši i soupeřkám…tedy nám. My, než jsme se rozkoukali a zorientovali, „kde-jsem-a-co-vlastně-mám-dělat“, šli jsme rovnou vyhazovat z pod koše. A opět, namísto prvního okamžiku, který rozhoduje, zda zahájíme rychlý protiútok (RP), tedy „fast break“, si dvě, tři naše hráčky dávají přednost, kdo má vyhodit. První, která je „na raně“! Nejbližší to prostě „bafne“ a vhodí do hry, než se soupeřky vzpamatují a začnou nás tlačit. Těchto základních věcí, které budeme muset zvládnout je spousta. Dobré bylo, že i pár těch vlaštovek, co dělají jaro, k nám zalétlo. Většinou už holky měly své hráčky v obraně. Že jim to většinou vydrželo jen pár okamžiků, než se jim protihráčka „cukla“ a definitivně utekla, je věc jiná, napřed musí zafixovat první fázi. Nemohou hrát na klavír a neznat Beyera. Podstatné je, že skončilo utkání, „lata“ jak blázen, a holky se radují, skáčou pro „high-five“ a výskají. A o tomto to hodně v této fázi je.

........................................................... Škoda. Hrát můžeme pouze jako tým. 3.4.2011 - G1, OSK Olomouc „B“ : SKUP Olomouc 12 : 78 (4:10, 2:26, 4:22, 2:20) Body: Bahounková 6 – TH 4/2, Grohmanová, Koukalová 2, Uvízlová 0-2/0. TH 10/4 = 40%. F-15. Všech deset, Kača Gromy, Bára a Sabča, Terezy Bahy a Chodi, Renča, Deny, Žuža, Bela a Kouky byly vítězkami. Odehrát celou čtvrtinu bez vystřídání je porce. Ono jim to neuškodí a rovněž u nich časem dojde k adaptaci na zatížení. Jen je škoda, že v tomto zápase si holky mohly a měly daleko víc zvednout sebevědomí. Měly na to. Bohužel, aby odehrály svůj úsek v požadované intenzitě, by musely mít šanci aspoň jednou vystřídat, což tentokrát nebylo kým… Byla to dvojnásob škoda, jelikož kolega Zatloukal coby rozumný trenér po společné domluvě nechal hrát dvě čtvrtiny pouze své „01 a mladší“, abychom my i on měli věrnější srovnání. Soupeřky nás však zákonitě uběhaly. Paradoxně v 1.Q Deny, Bára, Bahy, Bela a Kouky proti svým vrstevnicím začaly zakřiknutě i dost nepozorně. Výsledkově sice uhrály nejlepší čtvrtku, ale projevem mne nepřesvědčily. Druhá parta, Renča, Chodi, Sabi, Žuža a Kača měly na sebe starší „00“ a pustily se do nich bez bázně a hany, což soupeřky na chvíli překvapilo a lehce vykolejilo. Opravdu jenom na chvíli, pak už hlavní pistolnice Marky Rašková (už na Zeyerce v Mláďatech byla správný raubíř) a Ani Kožůšková profoukly kolty a začaly to sypat. Přesto bylo vidět, že každý soupeř hraje jen to, co mu druhý dovolí. A opět, „to jsou paradoxy, pane Vaňku“, po velké přestávce si obě skupiny role vyměnily a předvedly přesně to samé v opačném gardu. To je na koučování ženských týmů asi to nej-(krásnější – strašnější), že nikdy nevíte, co předvedou. Žuža neměla co plakat, i když ji chápu, že byla zklamaná. Podle mne zahrála své nejlepší utkání v sezóně, i když bez bodu. Dobré předloktím pokryté nájezdy, většinou dotažené do zakončení, a to nemohla sledovat takové detaily, jakože byla srovnatelná s Katkou Poulíčkovou (č.22), která je o rok starší, a přesto ji na osobní souboje o míč porazila. Za nějaký rok se z nich možná stanou spoluhráčky a budou si povídat v jiném patře. Spolu s Sabčou rovněž nejlepší akce utkání s přihrávkou do faulu. Sabi opět kvantum práce „coast2coast“, od lajny k lajně, jen příště nacvakneme čip se zabudovaným kompasem pro správnou orientaci. Mezi námi „děvčaty“, hráčka, která nedá za kariéru ani jeden vlastní koš, není hráčka. Bára, Kača G. a Renča správně bránily celou dobu svoje a lítaly, jak jim síly stačily. Deny musí vyměnit pořadí, napřed hrát a bojovat a až potom se mračit a naštvaně potahovat. Získané míče jí mohly být odměnou. Naty už má čuch na míče a na zahájení útoku, pokud přijme, že basket je v první řadě hodně o běhání a nabíhání, i když nemám míč. Vytvářím tím ale prostor pro ostatní. Bela sqělá a nezastupitelná hradba, i když podobný kousek jako naposledy v Šumperku ze svého repertoáru nevytáhla. Tera Chodi coby včelka Mája všude a nikde, dost se však dostávala k míči, což po zvládnutí tvrdšího driblinku jí časem přinese spoustu bodů z trháků. Last but not least, v neposlední řadě, malá (?) Tera Bahy, hrála svou soukromou hru. Hodná holka s culíky, jakmile se vhodí míč do hry, jaguár.

........................................................... odvetné derby 19.2.2011 - G1, OSK Olomouc „B“: OSK Olomouc „A“ 4 : 115 (0:36, 0:38, 4:19, 0:22) Body: Plachá 3 – TH 3/1, Bahounková 1-2/1. TH 5/2 = 40%. F- 16. G2, OSK Olomouc „A“: OSK Olomouc „B“ 3 : 98 (0:28, 1:16, 0:35, 2:19) Body: Grohmanová 2, Plachá 1-4/1. TH 4/1 = 25%. F- 14.

........................................................... Kopie prvního vzájemného utkání 29.1.2011 - šv G1, TJ Loko Krnov : OSK Olomouc „B“ 141 : 4 (18:0, 47:2, 34:2, 42:0) Body: Plachá a Šťastná 2. TH 0. F- 3. G2, TJ Loko Krnov : OSK Olomouc „B“ 152 : 2 (22:0, 55:0, 30:0, 45:2) Body: Plachá 2, Koukalová 0-2/0. TH 2/0 = 0%. F- 4. Kopií prvního vzájemného utkání s Krnovem z října bylo naše vystoupení v hale tamní Lokomotivy. Kolik jsem tam vlastně už odehrál utkání a s kolika různými družstvy? Rozhodně s o něco příjemnějšími výsledky, leč na víře a odhodlání to neubírá mně a věřím, že ani mým svěřenkyním. Rozdíly by se tedy oproti podzimu daly najít snad jen v tom, že u nás trenérka domácích neměla u střídačky loveckého ohaře a rozhodčí měli snahu něco pískat. Aby bylo rozuměno, my napřed musíme vůbec zvládnout základy a dostat se aspoň na základní kondiční úroveň. Jen bylo vhodné, aby se hned odmala pískaly zvednuté lokty pod krk hráčce při tak zvané „cloně“, pominu-li fakt, že clonění je až posledním učivem, se kterým by se hráč měl setkat. To učíme trenéry na školeních už od základní licence C… A při našich faulujících průměrech 18 F-/z. vyznívají 3, resp. 4 zvláštně, i když píšu proti vlastním Co ocenit tentokrát? Pouze momenty a jednotlivce. Holky byl „bity“, avšak v rámci pravidel a většinou vlastní sportovní nezkušeností a naivitou. Proto je fajn, že Jerry Vychodilová i s naraženou rukou odjela hrát, ve 2. utkání jí přistála slušná „vyšívačka“ do tváře, přesto popolykala slzy a nastoupila znovu. Správně! Krev na rtu Kači Šínové mrzí, kéž by jí to však pomohlo vědět, že je třeba si svůj prostor aktivně chránit. To jsou ty „paže vzhůru a lokty od sebe“. Basket není pro princezničky s volánky, že. Asi nejlepší zákrok z naší strany byl, když Žuža Plachá z obranné poloviny předběhla jednu z nejvyšších krnovských a bravurně jí odebrala míč. Což jí samozřejmě nebylo po chuti a chtěla se dál „kočkovat“. Pak už jen sporadické úniky s ještě sporadičtějším zakončením. Hráčky Lokomotivy na nás celou dobu hrály vytaženou obranu a my jsme jim v sériích přihrávali přímo do rukou do zakončení. Je dobře, že pár hráček už správné uvolnění začíná provádět, ale nesmí se zastavit v polovině dráhy, tak jako přihrávající jí přihrávku musí včas dát. Byl to náš první trochu delší zájezd, docela ráno. Podobné sportovní výlety nebudou výjimkou a je třeba je brát, jak jsou. Naše autokolona se hned při prvním výjezdu představila ve výborném světle, nechť nám to vydrží. Třebas i za 5,6 let při zájezdech do Hradce, Trutnova či Prahy v extralize dorostenek

........................................................... Levhartice proti panterkám 22.1.2011 - ig G1, OSK Olomouc „B“ : Hranické panterky 8 : 110 (0:43, 2:25, 0:34, 6:8) Body: Uvízlová 4, Šťastná 2, Belaníková 2 F- 15. G2, OSK Olomouc „B“ : Hranické panterky 2 : 132 (0:42, 0:20, 0:52, 2:18) Body: Bahounková 2 2/0, Válová 0-2/0, F- 19. V domácích utkáních jsme proti Hranickým panterkám oba dva zápasy se zkušenějším soupeřem prohrály, ale to vůbec nevadí. Přece se teprve učíme. První zápas, ikdyž byl brzy ráno, byl mnohem lepší. Velkou část odvahy a bojovnosti dala do hry Sabina, která se nebála chytnout míč pevně do rukou a nadriblovat přes hřiště až do koše. Svoji bojovnost ukázaly a další hračky. Od nejmenší Mileny až po obě Nely. Pochvala je i pro Kaču Bundilovou ,která konečně pochopila a odvážila se rozdriblovat se s míčem a ohrozit koš. Problém nám dělalo uvolňování se pro míč, když vyhazujeme z autu. Dlouho to trvalo nebo jsme to házely soupeřkám přímo do rukou. Když nechodím na trénink, kde se to mám teprve naučit než tam?! Klobouk dolů za menši akci, kterou zkusily hračky podle pokynů. Přestože se jim to nepovedlo, snaha se cení.

........................................................... Čestná prohra aneb orli jsou fakt zvláštní ptáci 16.1.2011 - šv G1, OSK Olomouc „B“ : TJ OP Prostějov 15 : 73 (0:40, 5:8, 7:14, 4:11) Body: Šínová 4 – TH 1/0, Koukalová 2-2/0, Šťastná 2-2/0, Eliášová, Grohmanová a Uvízlová po 2, Bahounková 1-2/1. TH 7/3 = 43%. F- 18. G2, OSK Olomouc „B“ : TJ OP Prostějov 11 : 111 (0:40, 1:19, 4:26, 6:26) Body: Válová 4, Bahounková 3 – TH 2/1, Šťastná 2-2/0, Koukalová 2. TH 4/1 = 25%. F- 12. Když za stavu +50 v obou utkáních zkušená trenérka hostí usoudila, že její orlice mají zajištěn dostatečný náskok pro konečnou výhru, pustila na hřiště i další, srovnatelné a mladší hráčky, a utkání od té doby začala mít pro obě strany smysl. Holt, my jsme ten orlí tým… Opusťme komentář, že pro hráčky v tomto věkovém období nemá smysl clonit. Vyškolení vzdělaní trenéři vědí, že je to až poslední z dovedností, se kterou se má hráč při nácviku herních činností potkat, tak jako že postavit vysokou hráčku na povel pod koš a nechat ji se zvednutými pažemi „čmikat“ celou dobu pod košem, je faul pro její budoucí vývoj. My jsme paradoxně sehráli lepší utkání než včera, jakkoliv se to nemusí zdát. Nejpodstatnější hodnotou z dneška byl fakt, že přes „žitobití“ jsme neodpadli na duchu jako včera, kdy jsme si chvíli v koutku duše hřáli možnou první výhru, ale pak se ztrátou naděje jsme ztratili i víru. To dnes nebylo, i když jsme fyzicky i kondičně neměli nárok a některá děvčata vypadala na konci ne jako po utkání basketbalu, ale po uběhnutí maratónu. Dala do utkání celé své srdce, to se cení a to jim musí zůstat. Stejně důležité časem bude, až si jejich srdce jako svalová pumpa na podobné zatížení zvykne a po utkání děvčata osprchovaná a navoněná zvládnou klidně další hodinu, dvě na procházce se svým milým. Samozřejmě v rámci regenerace.

........................................................... O vlaštovce…která jaro (ne)dělá 15.1.2011 - šv G1, OSK Olomouc „B“ : TJ MEZ Mohelnice 11 : 20 (2:10, 2:6, 6:1, 1:3) Body: Peřinová 4 – TH 2/0, Belaníková, Grohmanová a Šínová 2, Koukalová 1-2/1, Uvízlová 0-2/0. TH 6/1 = 0%. F- 20. G2, OSK Olomouc „B“ : TJ MEZ Mohelnice 12 : 41 (4:8, 6:12, 2:13, 0:8) Body: Koukalová 4 – TH 2/2, Šťastná 4, Uvízlová, Válová 2. TH 2/2 = 100%. F- 22 V odvetách druhé půlky soutěže si měníme pořadatelství, takže vítáme našeho úplně prvního soupeře. Škoda jen velkého věkového rozpětí Mohelky, že jsme si nemohli udělat srovnání, jak jsme se od září posunuli. Bylo však vidět, že dokud jsme měli sílu, byli jsme už rychlejší v reakcích a cílené agresivitě na míč, což dokladovalo jak celé první utkání s naší vůbec první vyhranou čtvrtinou (hallelujah!) i první půlka G2. Pak už jsme fyzicky odpadli a odcházeli na těle i, bohužel, na duchu. Schází nám obecná kondice, zvláště aerobní základ a síla paží. Nevydržíme s pozorností, reakce nejsou adekvátní na podnět – vše běh na dlouhou trať. Také získat herní instinkty, abychom byli, kde je třeba, bude trvat ještě pěkných pár tréninků a utkání. Častokrát nám tělo předbíhá hlavu, a tak zatímco nohy už běží (a dělají kroky), hlava se zatím rozmýšlí, co s míčem. To je pak dárek pro soupeřky ve formě ztráty míče a vyhazování ze strany proti nám. Jít únikem středem hřiště kolmo proti desce je malá sebevražda, viďte? Výhodnější je zakončovat dvojtakt z boku pod úhlem 45°. Ani při doskakování nemůžeme soutěžit s mnohem vyšším protivníkem, že ho pod košem na malém prostoru přeskáčeme, zvláště když náš výskok je omezený tím, jak vysoko natáhneme ruce. Zatlačte do hráčky a snažte se ji odsunout co nejdál. Jednak je to správně a ještě tím získáte spoustu míčů. Nutno pochválit i dobré věci. Příjemně se dívalo, jak holky začaly při trestných hodech vytvářet obranný trojúhelník – výborně! Zvýšili jsme počet úniků do koše a střeleckých zakončení. Mějme však na paměti, nepadne-li koš na poprvé, musíme to „zvednout“ znovu. Kdo nestřílí, není střelec. Zvláštní pochvaly jdou Anně Bele, že nebrala ohled na rozdíl 3let (1999 – 2002) a docela slušně znepříjemňovala život o hlavu vyšší č.15 Lávičkové, a Sabče Uvi, za množství získaných míčů a „nalítaných“ úseků do obrany i útoku v plné rychlosti. Kouky dokázala proměnit oba 100% TH, ale hlavně střílela pěknou technikou ve správném postoji a držení míče. Žádný „volejbal“, nebo vrh koulí. Soustředila se, zamířila a vytáhla ruku za míčem s sklopeným zápěstím. Je vidět, že si něco z tréninku pamatuje a snaží se to uplatnit. Kája Kuty v sobě konečně probudila dřímající šelmu a Tera Bahy dokázala překonat bolest a hrála dál, i když měla už-už na krajíčku.

........................................................... Kopírovat lze stránky v knize, ne hráčku při bránění 8.12.2010 - šv G1, SKUP Olomouc : OSK Olomouc „B“ 75 : 2 (25:0, 15:0, 15:0, 20:0) Body: Koukalová 2 – TH 4/1, Bazgerová. 0-2/0. G2, SKUP Olomouc : OSK Olomouc „B“ 105 : 3 (14:1, 31:2, 18:0, 42:0) Body: Kopecká 2, Belaníková 1 – TH 2/1 V prvním ze středečních utkáních se holky, které dorazily přes sněhovou blokádu, utkaly na Pasteurce se známými tvářemi. V prvním utkání dostaly hned v 1.Q „pětadvacet na holou“ a poznaly, jak mohou i ony za rok vypadat, když budou pravidelně pracovat jako naše soupeřky. Recept je jednoduchý – mít v pořádku věci do školy, aby pak nezatěžovaly hlavu pro trénink a mohly se mu věnovat na 100%. Přirozeně, ne jednou nebo dvakrát v týdnu. To nestačí v žádném učení, ani v učení jazyka, ani při hře na nástroj, má-li se v něm dosáhnout určité úrovně… Musím kvitovat stálý optimismus svých hráček, že přes neustálé „dardy“ se vrhají na zteč, neohroženě a pořád, bohužel, hodně naivně. Hlavně při sledování míče povětšinou připomínáme satelitní tělesa, která stále obíhají a kopírují určenou dráhu, takže jako štěně se při hře točí za svým ocasem, tak my neustále dobíháme míč, který logicky nemůžeme dostihnout. Počítám tak v dubnu po Velikonocích by s patřičnou instrukcí naše první hráčky mohly přijít na to, že stačí jít přesně opačně PROTI směru míče a také nejít za ním úplně všechny, ale jen jedna v posloupnosti rotace. To ale bude učivo až za 2 roky :) Rozdíl mezi soupeři byl hlavně v četnosti zakončení, ke kterému se holky SKUP dostávaly častěji a snadněji včasnou přihrávkou, lepším a hlavně rychlejším vyběhnutím dopředu. To jsme hodně nestíhali a s rychlostí v různých podobách si na tréninku budeme muset pohrát. Další středu jsme opět z poloviny obměnili tým. Dětské lékařky na našem týmu už musí mít za poslední dva měsíce provedené výkony do konce roku 2011… V každém případě se naše levhartí polovina pustila do tygřic bez bázně a hany, což jim vystačilo do konce první čtvrtiny. Pak nastoupily Marky Rašková s Katkou Poulíčkovou a tyto dvě dohromady nám vyprášily kožich 60 body. I ostatním z družstva něco nechaly… Je určitě těžké bránit nejlepší hráčky, avšak více než fyzické předpoklady je k tomu třeba hlava a udržet pozornost. Pokud takovou hráčku necháme rozběhnout a získat náskok, nebo ji dokonce necháme opomenutou samu – proč by si ten koš nedala? Místo bránění všech a všude bez výsledku by naprosto stačilo bránit svou určenou a alespoň jí driblink či přijetí přihrávky ztížit Měkké a vysoké vedení driblinku nám zatím neumožňuje přiblížit se rozumně ke koši, stejně jako v obraně nikoho neubráníme, pokud budeme kolem driblující hráčky pouze stínovat a domnívat se, že soupeřka snad sama od sebe koš nepromění. Ztráta kondice v poslední čtvrtině u nás vedla k postupnému kolapsu při vnímání a myšlení, takže naše holky lačným tygřicím povětšinou ládovaly rovnou míče přímo do rukou, čehož využily k dosažení tak lákavé a vábivé „stovky“. Bodejť ne a šlo by to i přes rychlý transport Marky Raškové na poslední chvíli na hřiště, když v posledních 45 vteřinách právě tato hráčka dostala čtyřikrát v řadě (??) „namazáno do úst“, zatímco jiná naše vyhazující hráčka neviděla na hřišti mezi čtyřmi spoluhráčkami jinou než tu, kterou bránila právě zmíněná Markéta… Na to je dobré učit se mariáš a počítat trumfy stejně jako hráčky na hřišti, když jich je na hřišti pět a jedna z toho vyhazuje. Zbývá jenom jedna?

........................................................... Basketbalový turnaj nejmladších minižaček roč. 2001 4.12.2010 - šv Utkání, utkání a ještě jednou utkání. Schází nám prostě praxe. Vedle počtu tréninků potřebujeme hrát zápasy, takže jsme spolu s kolegy s SKUP, jako hlavní pořadatel, a Hranic, uspořádali miniturnaj pro holky, které jsou v basketu prvním rokem, nebo nemají ještě tolik odehraného času. Budu-li mluvit za nás, kteří díky věku zatím nemáme v kraji srovnatelného soupeře, tak nám toto srovnání pomohlo povzbudit naše levhartice a pohojit jim trochu rány rozdírané vysokými prohrami s vyspělejšími týmy…což jsou pro nás zatím všechny týmy v soutěži. Je rozdíl, když prohráváte o „parník“ a nemáte šanci, nebo se dotahujete na soupeře, na kterého už dohlédnete. G1 SK UP Olomouc : OSK Olomouc „B“ 35 : 9 (2:0, 6:5, 7:2, 20:2) Body: Válová 4, Uvízlová 2 – TH 2/0, Šťastná 2, Koukalová 1-4/1, Belaníková 0-4/0, Sprušanská 0-2/0 TH 12/1 = 8%. F-15. Není nepříjemné mít před sebou dvě svá družstva, leč koučovat lze jen jedno, a tak i když jsem v duchu oceňoval nárůst výkonnosti drátěnky Lucky Schlosserové, fandil malé „nula-trojce“ Kačce Erbenové, či se téměř rozplýval nad Eliškou Nemerádovou, jak se „vyvrbila“ po Mláďatech (dědeček, pamětník a funkcionář OL basketu v jedné osobě, pan Tuček, musí mít radost), svůj tým jsem si užíval v utkání, které mělo co nabídnout, a dokonce se v něm už daly koučovat některé momenty. S pomocí asistentky Kleinové, trenérky našich starších kolegyň, jsme srdnatě ubojovali poločas na „plichtu“ a ještě po 3.Q se drželi na dohled. Poslední Q. udělala rozdíl 20b. ve prospěch soupeřek. Nestačili jsme už kondičně a děvčatům z UP nabídli ke skórování moc volných střel a úniků 1/0. Máme první zkušenost s vyfaulováním (Bela), velké těžkosti nám stále dělá zavazování tkaniček a vyzouvání bot během utkání i vydržet s pozorností při obraně své hráčky. Vzpomínáte si na ty testy s obrázky? G2 Hranické panterky : OSK Olomouc „B“ 49 : 16 (4:4, 12:4, 10:4, 23:4) Body: Válová 4 – TH 2/2, Eliášová 4-4/0, Bahounková 2-2/0, Belaníková, Blahutová, Šťastná 2, Plachá, Vychodilová 0-2/0. V šelmím souboji levhartic a panterek měly ty druhé v konečném účtování navrch, protože podobně jako v předchozím utkání v těchto kategoriích stačí mít jednu nějak „lepší“ hráčku, a ta porazí celou pětku soupeře. To je normální jev, tak jako časem lze proti tomu najít účinnou obranu a tuto aktuální nevýhodu obrátit ve svůj prospěch. Dlužno dodat, že Hranice měly v obou pětkách takto šikovné nejméně dvě, což se opět neprojevilo v první, resp. druhé kvartě, ale opět až ve čtvrtině poslední, kdy nohy neběhaly, hlavy přestávaly vnímat a rychlík do Hranic nám definitivně ujel. Myslím si, že hranická desítka nedá zvláště kapitánce Naty dlouho spát. Pokud to Kouky vezme jako výzvu a příští utkání se sama bude hlásit, že si ji vezme, pak je to Hráčka ! Přesto, na konci na naší straně svítilo 16, téměř tolik bodů, kolik jsme dali v mistrovské soutěži doposud, a tendence ke koši se tam také již objevovaly. Některé hráčky (Váli, Eli) přicházejí na kloub skutečnosti, že když míč včas hodí na koš správnou rychlostí pod správným úhlem, tak gravitace dokončí dílo sama. Škoda, že zatím naše střelba silně připomíná minometnou palbu. Také téměř kolmo vzhůru. Nebo lze rovněž objevit variantu „tref-svou-spoluhráčku-z-metru-mezi-oči“, to zase při přihrávání. Ale to nevadí, to se však napraví Do All Stars (nejlepší pětice hráček turnaje ) byla vybrána Sabina Uvízlová a jako nejlepší hráčka byla za náš tým vybrána Jana Eliášová

........................................................... uznání všem přišedším a demontáž na konec 21.11.2010 - šv G1, OSK Olomouc „B“ : TJ Šumperk 1 : 108 (1:30, 0:26, 0:32, 0:20) Body: Plachá 1 – TH 2/1, Koukalová 2/0. TH 4/1=25%. F- 9. G2, OSK Olomouc „B“ : TJ Šumperk 4 : 146 (0:46, 0:31, 2:40, 2:29) Body: Plachá 2 – TH 1/0, Šťastná 2. TH 1/0=0%. F- 4. S děvčaty Šumperka jsme se již potkali při naší červnové předpremiéře, nyní to bylo naostro. Výsledkově jsme díru do světa pořád neudělali, ale dnes jsem mohl být spokojen. Jak s počtem holek, které nakonec na utkání došly a dokázaly se ctí oba zápasy odehrát, tak s dalšími miniposuny v týmovém, či individuálním projevu První zápas jsme sehráli ve svižnějším tempu a agresivnějším pojetí. Ve druhém zápase jsme první půlku běhali jakoby po kolena ve vodě. Až ve druhém poločase se holky trochu rozhýbaly a v podstatě se Šumperkem byly běžecky srovnatelné. Jen nemít o tolik kratší nohy a paže, pak by jim i stačily Herně se některé hráčky od nás již snažily o nabíhání při vyhazování po koši, avšak ne všechny a neustále, takže tady hodně košů všem našim protivníkům „mažeme“ přímo do úst. Je to však i dílem trenérské filozofie. Hráčky nutíme okamžitě vyhazovat i za cenu ztrát, bez ohledu na to která hráčka má jít vyhazovat, nedejbože na kterou určenou. To má ještě čas. Šumperačky pro nás byly těžší vzhledem ještě většímu věkovému rozdílu než obvykle, hrají mimo soutěž i s r.´99, a také na nás byly skutečně vysoké, takže jsme na ně jednoduše nedosáhly. Z toho pramenily momenty 5-6 nahazovaných pokusů na koš, než jim tam míč konečně spadnul. To ale za další 2,3 roky určitě dorosteme a doučíme se další potřebné věci. Jen ve výšce to není. Téměř jsme slavili první opravdový basketbalový moment, když kapitánka kapitánky Žůža málem dosáhla „and-one“, aniž by věděla, co to je a proč jsem tím nadšený. Jen ještě dát ten trestný hod po faulu… Při hodnocení musím vyzdvihnout Kačku Grohmy. Dokázala sebrat dost míčů a zvládla pár dobrých úniků po křídle. Na Kouky nebylo poznat, že ještě včera byla ve stavu nemocných. Beny a Kuty jsou velmi šikovné hráčky, jen se občas podívat, proti komu útočí. Veronika dostane od rodičů na Vánoce nějakou čelenku, aby mohla napřed chytat míč a pak až odhrnovat neposedné kadeře. Zatím tak hrajeme v ten moment bez ní. Kači Bundi velice pomohla, začíná se už slušně rvát o míč. Bela, když se stará o hru, je přínosem. Happy na svou výšku několikrát slušně vydriblovala po křídle. Jerry s novou přezdívkou nastoupila do obou utkání odhodlaně. Jana Eli s dobrým výsledkem v běžeckém testu vyrostla. Z Lucky Smolky roste velký filozof nebo budoucí poslankyně parlamentu, raději bych ji ale viděl pracovat na hřišti, než komentovat dění na lavečce. Třešničkou na dortu byl demontážní koncert přítomných tatínků s hasáky a kladivy, takže po dnešku už na Stupce je více místa pro vyhazování za základními čarami a Jitka Calet může znovu skákat za míčem, aniž by se bála o další zub.

........................................................... asi to bylo tou levharticí 16.11.2010 - šv G1, OSK Olomouc „A“: OSK Olomouc „B“ 172 : 1 (34:0, 44:0, 44:1, 50:0) Body: Šínová 1 – TH 2/1, Janíková 0-2/0, Plachá 0-2/0. TH 6/1 = 17%. F- 14. G2, OSK Olomouc „A“: OSK Olomouc „B“ 107 : 2 (34:0, 13:2, 41:0, 29:0) Body: Bazgerová 2. TH 0. F- 10. Na našich utkáních se mi zatím líbí, že nemám moc potíží vyhodnotit po utkání zápis. Bylo tomu i tentokrát v zápasech s našimi o rok a více staršími kamarádkami roč.2000. Ve sloupečku u soupeřek šňůra bodů od začátku do konce, v našem sloupečku stěží pár záznamů. Možná to bylo tou levharticí, co jsme ji nechali doma, a proto jsme v prvním utkání nemohli podat optimální výkon… Možná to bylo i něčím jiným, že se v rozmezí čtyř dnů se na stejné půdě potkali dva stejní soupeři a oba zápasy byly naprosto odlišné. Ani ne tak konečným skórem, jako spíš výsledným dojmem a určitým poselstvím, kam má kdo namířeno. Náš starší soupeř s vědomím 6 utkání v pěti dnech před sebou správně šetřil své největší opory a dával tak velké příležitosti novějším hráčkám, které podobně jako celé naše družstvo před sezónou přešly z programu Mláďat. Od září udělaly takový pokrok, že nás prakticky nepustily z vlastního vymezeného území, takže ke konci utkání bušily na vrata „dvoustovky“. Ve druhém utkání pak skutečně dostaly mladší hráčky větší prostor, zápas už měl lepší spád a atmosféru, tím pádem i přínos a smysl pro obě družstva, která by se jednou měla, či mohla prolínat. Herně se některé hráčky od nás již snažily o nabíhání při vyhazování po koši, avšak ne všechny a neustále, takže tady hodně košů všem našim protivníkům „mažeme“ přímo do úst. Je to však i dílem trenérské filozofie. Hráčky nutíme okamžitě vyhazovat i za cenu ztrát, bez ohledu na to která hráčka má jít vyhazovat, nedejbože na kterou určenou. To má ještě čas. Příkladem jednoho z prvních poznání, co to je hráčská role, a do značné míry dobře splněná, byla obrana malé Nely Váli. Znepříjemňovala život domácí hvězdě Růžence, která má v týmu klíčovou úlohu – nesmí onemocnět. Správně si jí všímala a poprvé trochu nabourala naši fázi „mihotání“, protože zatím u nás každá brání všude a každou, ale fakticky žádná není u nikoho, takže přes polovinu obdržených košů dostáváme od jedné až dvou hráček osamocených pod naším košem. Slušně se v prvním utkání stavěla Naty Kouky tělem do obrany, podobně Sabina Uvi, a mělo by jim to zůstat jako standard. Docela si lámeme hlavu, zda přihrát, driblovat, nebo být rádi za to, že míč vůbec udržíme v rukách. Psst! Prozradím vám tajemství – kryjte si ho lokty a používejte povolenou pivotovou obrátku. Když už jsme driblink zahájili, třeba Kači Šíny, pak jsme cestovali jako stará Škoda MB 100L. Také se zastávkami. To však v basketu nejde. Jak zahájíš driblink, už musíš pokračovat nebo přihrát. Není špatné být „malá, ale šikovná“ (Kája Kuty, Jana Eli, Mila Beny), ale zároveň je potřeba být rychlá, silná a odolná. To platí i pro vyšší děvčata, zvláště když je míč na podlaze. Máte to na tu zem daleko, slečny Nelo Happy, Kači Šíny, Nelo Vych, že je u míče hráčka soupeře dříve než vy? Potíže máme stále s „vlasovou kázní“. Než si Vera Peři, Ani Beli, či Žůža Pla odstraní pramen z čela, míč je pryč a s ním další šance koš dát, nebo mu zabránit. Jsme zatím hodně slabí a kondičně moc nevydržíme, ale to napravíme. Vzpomeňme si na nedávné testování, jak jsme na tom se silou paží, nohou a břicha. Vlastní tělo nejde „okecat“. A že za 1 a půl minuty pobytu na hřišti popadáme dech a téměř padáme únavou? Jak dlouho která z vás vydržela při běhání na „pípání“? Potěšilo, že jsme objevili záměrné odstavování tělem při trestných hodech, mnohem lepší krytí míče a pivotování (Žůža P., Ani Beli, občas i ze-sna-probuzená Nela Happy). V neposlední řadě jsme poprvé mohli hrát bez systému nuceného pauzírování a poznat výhodu širší základny. Nebude moc týmů, které, když jim „vypadne“ 10 hráček, budou mít pořád plnou lavečku. Přičemž ty těžší měsíce teprve přijdou. Díky pochopení rozhodčích v obou utkáních pro naše nedostatky utkání proběhla hladce, za což jim dík. Zvláštní ocenění jde fanouškům obou rodičovských táborů, kteří seznali stav věcí a fandili, jak bylo potřeba. Závěr utkání si hráčky spontánně „pošéfovaly“ samy bez nápovědy, a tak závěrečné společné kolo obou kategorií bylo ústy klasika opravdu „pěknou tečkou za tím naším případem“.

........................................................... Ještě to není to pravé ořechové aneb přihrávat někam a někomu je rozdíl 6.11.2010 - šv G1, OSK Olomouc „B“ : BK Lipník 4 : 60 (2:13, 0:16, 0:15, 2:26) Body: Šínová, Válová 2. TH 0. F- 16. OSK Olomouc „B“ : BK Lipník 0 : 90 (0:18, 0:18, 0:32, 0:22) Body: Kopecká 0 – TH 2/0. TH 2/0 = 0%. F- 10. Všechny týmové brankové hry jsou ve valné většině doprovázeny bouřlivou kulisou. I proto se na sport chodí a k tomu „pivo-párek“. Diváci se baví, spílají rozhodčím, povzbuzují ty své a slovně „nabourávají“ ty druhé. Vskutku, není to komorní prostředí, ale je to fakt, a je potřeba si na něj zvyknout. Pokud nás, tedy naše děvčata, rozhodí 5 tatínků s jednou řehtačkou, čili bez bubnů, bez trumpet a dalších kraválovitých nástrojů, pak je třeba se zamyslet, zda není lepší dítě poslat do kostela na mši, tam ticho přeruší jen slova pastýřova. Jinými slovy, hřiště je aréna otevřená všem vlivům, tedy i divákům a fanouškům, kteří jsou častokrát šestým hráčem týmu. Dokážeme my, zvláště když nás bývá na utkáních pravidelně přes 20 dospělých, čelit směšné hrstce soupeřů a jejich hlasivkám? Nebyl to však zásadní moment, který určil po první čtvrtině prvního utkání charakter zbytku celého dvojutkání. Tentokrát to byly jak herní vyspělost, tak cílená aktivita a celková agilita hráček Lipníka. Byly všude dříve, dříve se rozhodovaly a zároveň na veškeré podněty rychleji reagovaly. Nám ta jedna až dvě vteřiny, ve kterých si naše hráčky teprve uvědomují, kde jsou a co by měly udělat, strašně schází. Než zpracují míč, pokud ho tedy vůbec zpracují, a než se pro něco rozhodnou, tak za tu chvíli už mají dávno 2,3 protihráčky „na sobě“. V lepším případě aspoň uhájí míč na rozskok, většinou však přijdou o míč i o iluze, že jim míč z rukou nikdo nemůže sebrat… Toto se získá jen herní praxí, počtem tréninků a hlavně počtem utkání. Trenérce jsem po utkání pogratuloval, jelikož to byl zatím nejšikovnější tým, se kterým jsme se setkali a rád budu sledovat jejich další vývoj. Našlápnuto mají dobře. Přesto však bystřejším pozorovatelům neušlo, že i naše holky se v něčem posunuly. Poprvé se už stavěly do osobní obrany, bez ohledu správné postavení a zásady „deny defence“. Ty hráčky soupeřek, které byly na naší úrovni, v agresivitě přehrávaly. Mile jsem byl potěšen děvčaty, od kterých jsem až tak nečekal, že by mohly více vzdorovat. Malá Jana Eli i malá Zuza Jani budiž za příklad, či na druhé straně jak Aneta Kopec, tak i Lucy Smol, jelikož to nejsou žádní velcí „rychlíci“. Kapitánky Naty Kouky, velká Žůža a Kači Šíny si budou muset zvyknout na roli tahounek, od kterých se musí chtít vždy něco navíc, i když je soupeř silnější a skóre nepříznivé. K tomu jim určitě hodně pomohou „malé-ale-šikovné“ Sabi Uvi a malá Nela Váli, které nejen proti Lipníku nehledí na to, proti komu hrají, ale hrají!

........................................................... Skočili jsme do vody, musíme plavat 16.10.2010 - šv G1, OSK Olomouc „B“ : TJ Loko Krnov 2 : 98 (0:26, 0:33, 2:13, 0:26 Body: Koukalová 2, Kopecká 0 – TH 2/0. TH 2/0 = 0%. F- 9. G2, OSK Olomouc „B“ : TJ Loko Krnov 4 : 145 (2:40, 0:47, 0:22, 2:36) Body: Bahounková, Válová 2. TH 0. F- 12. Krnov byl nad naše síly. Zvláště ve druhém utkání jsme už klesali nejen výsledkově, ale i na mysli. Přece jen rozdíly ve výšce, váze a hlavně vyspělosti závodnic obou týmů byly markantní. To je však riziko, které teď budeme platit, aby se nám v příštích letech vrátilo zpět v podobě ohranosti, odolnosti a jednoho roku navíc Že se holky nakonec rozcházely v lepší náladě a snad smířeně nesmířené se svým osudem, je jen dobře. Následující utkání s Lipníkem už přece jen bude srovnatelnější a přijatelnější, natožpak následný vzájemný „sestrovražedný“ boj s našimi kamarádkami, kolegyněmi z ročníku 2000. Zde, pevně věřím, najdeme průměty množin nejen na hřišti, ale i v rámci souboje rodičovských fan-clubů, které v konečném důsledku budou zpečetěny i jinak, než hlasovou odezvou. Vinice jsou téměř sčesány, blíží se nám svatý Martin, ve Francii už láhvují a do krabic nakládají „božolé novó“. Bude to šichta… Zvedneme tu rukavici, rodiče obou týmů a paní trenérko týmu 2000 ? V obou našich utkáních se holky snažily a dost. Budiž nám každý bod, resp. dva a čtyři v jednotlivých zápasech povzbuzením, tak jako každé přejití středové čáry a pokus o hod na koš. Nechť to zní odvážně, ale do konce základní školy Krnov porazíme o 20 bodů a pak ho necháme za sebou. Je samozřejmě otázka, jaký smysl má pro vývoj týmu nechat presovat při vyhazování a nechat tím hrát oba týmy téměř celou dobu pod naším košem, když je vyspělost hráček a tím pádem výsledek od první chvíle zaručen. Leč, nechme na vyspělosti toho kterého trenéra a klubové filozofie. Za příklad bojovnosti a maximálního odevzdání bych tentokrát vyzdvihnul Aničku Belaníkovou a ve druhém zápase Nelu Válovou za rychlostní souboje Davida s Goliáši. Pochvala ostatním, že se nakonec dokázaly psychicky vyrovnat s převahou, a tak by jim po utkání mělo zůstat to lepší, pěkné obrázky levhartic a náš první opravdový banner, který bude visívat naproti naší lavečky, aby zakalil již tak zocelený duch týmu.

........................................................... Soupeř těžší, výsledek slabší, ale výkon lepší 9.10.2010 - šv G1, Hranické panterky : OSK Olomouc „B“ 94 : 4 (16:0, 32:1, 16:3, 30:0) Body: Sprušanská 2 – TH 2/2, Koukalová 1-4/1, Válová 1-2/1, Kopecká 0-2/0. TH 10/4 = 40%. F- 4 G2, Hranické panterky : OSK Olomouc „B“ 105 : 7 (14:5, 38:0, 15:2, 38:0) Body: Šínová 4, Válová 3 – TH 2/1, Zapletalová 2/0. TH 4/1 = 25%. F- 15 Nelze pokaždé klást rovnítko mezi vítězství a dobrý výkon, stejně tak mezi prohru a výkon slabý. Pokud napíši, že jsme se zlepšili a jsem po dnešku se svým týmem mnohem spokojenější než po Mohelnici, může si někdo poklepat na hlavu, jestli jsem duševně v pořádku. Dostat „nasypáno“ dvakrát o „kilo“ není zrovna výstavní výsledek. Nebyl to však výprask a holky z Hranic se musely v určitých úsecích na koše dost napracovat, rozhodně neměly cestu ke koši lehkou. Na utkání nás vítala nová gepardice, možná to byla levhartice, puma, či adidas, v každém případě nějaká šelma, která coby maskot a symbol dravosti týmu nás bude v dalších sezónách provázet. Holky nechtěly žádnou lvici či tygřici, ty jsou již „provařené“. Všimnuly si, že všechny ty lvice a tygřice postupně lovci pochytají do klecí a posílají je v jedné bedně spolu s plameňáky do Evropy do zoo… zatímco gepardi pořád budou volní, nezávislí dravci. V prvním i druhém utkání (Game1,2) jsme byli nuceni začít praktikovat systém „nuceně odsezeného utkání“, to znamená nechat sedět nadpočetné hráčky na lavečce a ty zase posunout do dalšího utkání, a tak po celou sezónu, abychom se neprotivili pravidlům minibasketbalu. Basketbalová federace žehrá na to, že jí klesají počty hráčů, a tak místo toho, aby je nechala hrát, tak je pošle na hanbu. Franz Kavka jak vyšitý. Holt máme teď stříbrnou medaili, ale co se děje pod námi, vem čert. Podpora nejmladších základen je jen fráze na papíře, ať je to přání samotného prezidenta republiky, nebo volební štít funkcionářů na každé valné hromadě. V situacích, které se vymykají pravidlům, ale jsou probasketbalové, je nutné použít rozum a osobní odvahu. To je bohužel, alespoň v místních podmínkách, nedostatkové zboží. Hranice byly nad námi „o parník“, ale líbilo se mi, že už v našem druhém soutěžním vystoupení se nikdo z holek neoháněl zaklínacím pravidlem „starší – větší – silnější“ a jaly se prostě hrát a hlavně bojovat bez bázně a hany. S tím jsem byl nadmíru spokojen, i když bych si představoval agresivitu a tlak na míč mnohem větší. To však ještě musíme natrénovat, kde a kam ten míč, holomek, vlastně putuje, když ho soupeřky velmi pěkně pouštěly z ruky, takže naše děvčata byla občas jako na tenise a nestíhala dráhu míče, natožpak mu zabránit v cestě do koše. Pochválit zaslouží všechny. Nelze prakticky vyjmenovávat každou podle jmenného seznamu, zmiňovat proto budu jen určité „highlights“, momenty stojící za povšimnutí, vy však, rodiče, příbuzní a známí, chvalte, chvalte, chvalte, protože si to vaše dcery zaslouží…od kritiky je tady trenér. Z herního hlediska byla fajn Anička Bazgerová, zvaná Sabina, jak stíhala chodit po míči ubíhající útočnici. Podobně coby tryskomyš se předvedla malá Nela, zrychlení a úniky by jí mohl Baroš závidět. Tera Bortl vyrostla z loňského uvadajícího děvčátka ve strážce pevnosti a už bych se s ní nechtěl pouštět do křížku! Úplná „combat military“. Kdyby Kači Šíny občas přehodila výhybku a postřehla, že teď už nehrajeme ragby, měla by méně faulů, ale jinak výborně. Oběma, jí i Denise Aug scházejí tréninky, ale zvládají, co se dá. Kapitánka Naty měla „řízenou smůlu“, jelikož je údělem lepších hráčů, že musí hrát na těžší soupeře. Bylo zřetelné, že zatímco jedna naše skupina uhrála své kvarty opticky vyrovnaně, ve kvartách, které táhla Kouky, jsme dostávali koš za košem. Velmi příjemně překvapila Anna Bela a potvrdila, že když přestane dělat ta svá alotria, je schopná se prosadit. Velká Nela je zatím schovaná „klidná síla“, ale až se probudí! Do té doby musíme zvládnout ten kapesník a uvolňování dýchacích pasáží. Zvláštní skupinou jsou a nějakou dobu ještě zákonitě budou děvčata, která se na hřišti hledají a zjišťují, co na té velké otevřené scéně se vlastně děje. Jana Zaplet na hřišti poskakovala jako telátko. Tu přičichla ke květince, tu se sklonila k potůčku, občas se kolem ní něco přehnalo, avšak na radosti z pohybu jí to neubralo. Celá zářila. A po utkání se hned ptala: „Pane trenére, zlepšila jsem se hodně?“ Na to přece nelze odpovědět jinak a po pravdě, „Ano, Jany, zlepšila ses hodně.“ Operujeme a velmi citlivě musíme zacházet s psychologickými pojmy jako zralost / nezralost, akcelerace / retardace, individuální odchylky, apod., a zároveň nesmíme spustit ze zřetele, že hlavním kritériem pro nás a naše holky je pozitivní atmosféra a těšení se na trénink a zápas. A proto, Jano, či raději obě Jany (Eli), i Terko (Bahy) se Zuzkou (Janík) , buďte naprosto klidné. Teď jen s lehce svraštělým čelíčkem zvolejte jako Elisa Doolitle v My Fair Lady na svého trapiče: „Just you wait, Mr.Higgins!“ a my se opravdu budeme těšit, co jednou předvedete.

........................................................... Úvodní utkání - Mohelnice - 26.9.2010 - šv "Domnívám se, že jsme neprohráli" G1: TJ MEZ Mohelnice : OSK Olomouc „B“ 22 : 10 (10:0, 6:4, 4:2, 2:4) Body: Koukalová 4, Bortlová, Šínová, Válová 2. TH 4/0 = 0%. G2: TJ MEZ Mohelnice : OSK Olomouc „B“ 11 : 8 (5:0, 6:4, 0:2, 0:2) Body: Bortlová, Peřinová, Smolková, Válová 2. TH 2/0 = 0%. V početné dvacetičlenné sestavě jsme se vydali kousek na sever, do nám od letošního sportovního tábora známé Mohelnice. Že to bylo utkání v kariéře děvčat naprosto první, celou atmosféru jenom ozvláštnilo. Kdo snad v koutku duše doufal ve vítězství, musel pohlédnout pravdě „zoči-voči“, totiž že zatím nemůžeme stačit ani na zřejmě druhý nejslabší tým v celé soutěži, se vším respektem vůči Mohelnici a jejich fajn trenérskému vedení. Už půlroční rozdíl ve věku a/nebo herní praxi dělá na počátku nebetyčný rozdíl mezi dvěma týmy, natožpak když letos budeme nejvíce frekventovat slovo „nový“, „poprvé“ a „nesetkali“. Pokud jsme dokonce dosáhli už na pár košů, je to jenom příjemné, avšak se vší úctou ke svým hráčkám musím dodat, že dosažení koše u nich má zatím málo co společného se zvládnutým, natrénovaným hodem na koš. Když však po cestě „nazdařbůh“ se nám koš postaví do cesty, příležitost neodmítneme. Díky uvedenému počtu dělitelnému 5 jsme točili 2 pětky v 1. a 3.čtvrtině (kvartě, Q.) a další dvě nachystané pětky ve 2. a 4.Q. Ne že by to soupeře nějak zvlášť ohrožovalo, ale přece bych vytknul dnešní pozitiva - až na pár omluvených nemocí, přijel kompletní tým roč.2001 a mladší s hotovými licencemi a soupiskou a s výbornou podporou rodičů, - jedno utkání stačilo na to, aby holky začaly vnímat skutečnost, že míč jim nepřistane sám u pusy, a kdo chce dát koš, musí si ho vydobýt a získat. Nejlépe tak, že ho vezme soupeřce, nebo ji donutí míč ztratit, - po počátečních ukřivděných pohledech a povzdeších, že soupeřky jsou starší, to holky vzaly jako fakt, přestaly „fňukat“ a najednou se v běhu a bojovnosti o míč holkám z „Mohelky“ začaly vyrovnávat. Správně ! Věk nikoho nezajímá, rozhoduje výkon na hřišti. Dnes jste mladší vy, příští rok bude mladší někdo jiný a klidně nás může porazit, pokud se budeme jen vymlouvat - dnes na věk, příště na výšku a končit budeme vaší oblíbenou hláškou, že „to není fér“. A co je fér, jen co se nám hodí? Osobně jsem byl s holkama přiměřeně spokojen ? Trenér, který řekne, že je spokojen, neexistuje. Do příště bychom se měli lépe srovnat s různými čarami na hřišti, přece jenom je jich ještě na nás hodně a čert ví, na co všechno jsou. A také bychom mohli začít uvažovat o tom, že hodit míč „NĚKAM“ a „NĚKOMU“ je velký rozdíl. Uvádím pro dnešek všechny zúčastněné hráčky, aby jednou mohly vzpomnět na „originální“ sestavu v jejich naprosto prvním oficiálním soutěžním utkání. Uvádím ji záměrně v abecedním pořadí, aby i případný čtenář-cenzor měl usnadněné hledání: Augustinová, Bahounková, Belaníková, Benešová, Blahutová, Bortlová, Budilová, Grohmanová, Janíková Z., Kopecká, Koukalová, Kutáčová, Peřinová, Plachá, Smolková, Sprušanská, Šínová, Šťastná, Válová, Zapletalová. Že utkání nakonec skončilo trochu jinak, víme my dospělí všichni, ale nebudeme tím kazit dětem radost. Pravda nakonec vyjde napovrch, jako olej na vodu (vypůjčeno od J.A.Bati).