TÝM
Trenér : Zdeněk Malina
Asistentky : Alena Navrátilová a Tereza Nesvadbová
Tým U10 (děvčata ročníků 2006 a 2007) má již 20 hráček a krok za krokem pokračuje v seznamování se s basketbalem.
Radostnou atmosféru nestačila zkazit ani ztráta Eliščina zubu :). Už víme, že basketbal není vůbec složitá hra ( i když se tak na počátku jeví ), stačí totiž úplně přihrávat, běhat a driblovat - no a taky
sem-tam vstřelit nějaký ten koš.
Tréninky : úterý, čtvrtek 16:00 hod. ZŠ Stupkova
PEKELNÉ PARDUBICKÉ PARNO
Poslední z řady letošních zápasů, ty s pořadovým číslem 10 a 11 jsme hráli v Pardubicích. Bohužel plánovaný miniturnaj nevyšel a tak jsme si zahráli jen dvakrát
s domácím družstvem. Bez řady hráček ( Adéla, Marianna, Majda, Julie, Zuzka, Kačka ... ) jsme dokázali být vyrovnanými soupeři vždy jen tehdy, pokud proti nám hrály mladší nebo méně zkušené pětky soupeřek.
Nicméně super bylo, že jsme se i v pouhých jedenácti hráčkách snažili na maximum a pokročili jsme mírně v obraně - už jsme si většinou pamatovali, koho bráníme, když se vyhazovalo z autu a ještě pár vteřin poté. Jak běžel čas, nechávali jsme se strhnout
k zdánlivě bojovnému, ve skutečnosti však hrozně začátečnickému vrhání se skupinově na míč, čímž jsme soupeřkám dávali snadné šance nás prostě přehodit. Naopak pardubické hráčky už mnohem vyspěleji dokázaly bránit celý útok "svou" hráčku, takže my jsme měli s přihrávkami velké potíže.
Pokud jsem psal kdysi na začátku, že bylo potřeba třinácti střel na jeden koš, tak v sobotu to bylo ještě horší, u některých / Viki, Nela / bylo těch pokusů na jeden koš snad patnáct nebo i víc. Jistě je ale potřeba ocenit ty, kdo se ke střelbě vůbec probojovaly. Podmínky pro aspoň šanci - ne-li koš, byly dvě : chytit míč do dvou rukou a driblovat dostatečně rychle. V obojím jsme zaostávali
a bude jen dobře, pokud děvčata o prázdninách na míč nezapomenou a budou si ( čímkoli ) házet, chytat a případně driblovat.
Studánka Pardubice - OSK 30:8 a 32:6. Naše body zaznamenaly : Eliška 4, Nela 4. Viki 2, Jana H. 2, Ellen 2.
A na závěr poznámka : nejen chytat míč a driblovat, ale také dokázat se chovat - to patří k vizitce každé hráčky. Nevím, jestli to dělalo to horko, ale s kázní byly jisté problémy - na lavičce ( Viki ), ve vlaku ( Klaudie, Emma ) a možná bych si vzpomněl ještě na další. Pro příští zájezdy a zejména letní soustředění bude to, jak se kdo dokáže chovat, rozhodovat při výběru sestavy!
PLYŠÁKOV - NOVÉ ZÁŽITKY
O víkendu jsme hráli svůj první skutečný turnaj. Doma jsme měli za soupeře týmy z Kralup ( s několika staršími hráčkami ), Pardubic ( s roční praxí v Šmoulinka Cupu ) a Bruntálu ( s polovinou kluků ). Odehráli jsme pět zápasů, jednou jsme vyhráli a čtyřikrát prohráli, přičemž
nejlepší zápas jsme určitě odehráli proti Pardubicím v semifinále, naopak v posledním utkání proti Bruntálu o 3. místo už nám scházely síly a chybělo i trochu štěstí - těch zahozených šancí zpod koše bylo strašidelně moc.
Pokud jsme v Lipníku chválili přihrávky, tady už to tak slavné nebylo, zejména tehdy, pokud se utkání stalo ještě bojovnější a kontaktnější než obvykle a na každé rozhodnutí jsme měli jen malinko času. V tom byly jak Pardubice, tak Bruntál lepší a dokázali prostě dvojici-trojici našich obránců přehodit dopředu, zatímco my jsme jim buď dodriblovali do náruče
nebo se prostě zastavili a nevěděli, jak dál. Naopak jsme udělali určité pokroky v obraně, aspoň ty, které zvládaly pamatovat si " svoje" číslo ( nejlepší hlavně Adéla, Viki, Eliška, Majda ). Pro naše prvačky to bylo místy strašně rychlé, asi jako naplno puštěný pouťový kolotoč.
Důležité bylo, že se na zakončení podílelo celkem deset hráček, které daly aspoň bod ( někdo víc, někdo míň ), tedy že náš výkon nezávisí jen na pár jedincích a můžeme jedna za druhou zaskočit, když je potřeba. Takže : zápasy nám jednoznačně prospěly, začínáme chápat, že míč je potřeba jednak VYBOJOVAT - ne pohledem ! - ale také, že k tomu aby pak skončil v koši, je potřeba
DOVEDNOST !. Fandili nakonec všichni, ty kdo nehrály, rodiče na lavičkách a také děvčata týmu (už) U15, která jednak moc pomohla a jednak si s dojetím vzpomněla na svoje začátky !
LIPNÍK N.B. - VĚTŠÍ HŘIŠTĚ, VĚTŠÍ PROTIHRÁČI, VĚTŠÍ NÁMAHA
V Lipníku nás nečekala žádná " přípravka" , ale prakticky smíšený tým mírně pokročilých. O to bylo všechno pro nás těžší, zvlášť proto, že jsme se museli
vypořádávat s dalšími nástrahami basketbalu, jako jsou například čáry na hřišti. Také naše předsevzetí, že budeme jako bránit každá jednu nebo jednoho vzalo za své už po dvaceti vteřinách každé čtvrtiny. To by až tak nevadilo, ale
hodně pomalu jsme si zvykali na sice známou, ale nezažitou nutnost, že totiž pokud má míč soupeř, dobrovolně nám ho nedá, leda bychom ho našli až v koši. Zpočátku jedině Eliška Bah. byla ochotná jít do soubojů, sem-tam se na míč pověsit a prostě ho nepustit.
Teprve pozvolna se přidávaly další ( Nela, dokonce Dominika ! a nakonec se nechaly přesvědčit i Viki nebo Zuzka ). Pořád jsme ale víc mávali na soupeře, kteří bez problémů driblovali kolem našich dívajících se postaviček.
V čem jsme byli dobří, to byla snaha o přihrávky - někdy jich bylo až moc, ale to bylo dané nezvyklou velikostí hřiště. Občas by neškodilo prostě míč vzít a napálit to do koše vší rychlostí, co jsme ( zatím ) schopni. Hodně jsme se zlepšili
v proměňování střel - odhadem tak každá druhá až třetí střela skončily v koši a to nekonečné přehazování koše z Prahy už vidět nebylo - jasně, že taky proto, že jsme tolik příležitostí ke střelbě nedostali. Ale úspěšnost Majdy, Zuzky a Elišky byla výborná.
Jednoznačně tedy další dobrá zkušenost, něco jsme se snad naučili a hlavně drželi opět míč v ruce ! To, že jsme dali 9 a 10 bodů ( výsledky 55:9 a 22:10 pro domácí ) zaslouží jasnou pochvalu a zbytek je téma pro trénink.
Uvidíme v dalším zápase v sobotu, jestli jdeme dále nahoru. Tak nebo tak, zmrzlina od dřívější basketbalistky z Lipníka chutnala a cestu zpátky na oběd nám zpříjemnili Pat a Mat ( tak snad naše výsledky budou lepší než ty jejich ! ).
PRVNÍ VYSTOUPENÍ - KDE JINDE NEŽ V HLAVNÍM MĚSTĚ :)
Kde jinde má začít basketbalová kariéra, když ne v Praze ? Neděle 26.dubna byla svědkem naší premiéry
v tělocvičně ZŠ ve Švehlově ulici v Praze 10, kde nás přivítali hostitelé v podobě smíšeného týmu DDM WIZARDS Praha 10. Dva zápasy proti týmu stejně starých kluků a holek byly plné bojovnosti, snahy,
radosti z prvních vstřelených košů, ale i únavy, když už nohy odmítaly poslušnost běhat pořád sem a tam a bránit třeba pohyblivou " sedmičku " nebo " sedmnáctku ", což byli z kluků ti nejpokročilejší.
Sledovali jsme skóre po každé úspěšné střele a drželi palce spoluhráčkám na hřišti, aby jim to šlo. Hodně jsme se toho naučili - mimo jiné bránit ne jen tak pobíháním, ale mít na starosti jednoho určitého hráče nebo
hráčku. Rychle se snažit vyhodit míč poté, co jsme dostali koš. A taky že prostě zpod koše musím ten koš trefit, pokud chci vyhrát - v jednu chvíli jsme na úspěšné dva body potřebovali vždy třináct pokusů !
Nakonec jsme se s pražskými dětmi rozešli smírně, jeden zápas jsme prohráli 16:17, jeden jsme vyhráli 21:17, když v závěru už proti nám hrály jen holky z přípravky a my jsme tedy přece jen dokázali
nějakou tu třináctou střelu dostat dovnitř koše. Pochválit zaslouží všechny - nejen od " našich " fanoušků, ale i od rodičů soupeře.
No a pak teprve přišlo ke slovu město .. sice jsme uvědoměle vynechali KFC a podobné podniky, kde se jí "naklonovaná kuřata", ale pochutnali jsme si v bageterii na Národní třídě, vysvobodili Elišku ze záchodu,
zasmáli se příhodě trenérů s jídlem a nakonec došlo i na tu zmrzlinu.
Jestli se všem spalo tak dobře jako mně, tak můžeme být s výletem do Prahy spokojeni.
Toto družstvo podporuje : 
