TÝM ( ÚPLNĚ ) NEJMLADŠÍCH BASKETBALISTEK - U9 |
TURNAJ BRUNTÁL - 26.11.
SBŠ OSTRAVA - OSK OLOMOUC 28:20
TURNAJ OLOMOUC - 11.12.
SBŠ OSTRAVA - OSK OLOMOUC 8:30
ZÁPASY OSTRAVA - 17.2.
SBŠ OSTRAVA - OSK OLOMOUC 46:8
POSLEDNÍ ZÁPAS OP BRUNTÁL - 19.2.
SK BRUNTÁL - OSK OLOMOUC 38:22
ŠMOULINKA PARDUBICE - 26.3.
STUDÁNKA PARDUBICE - OSK OLOMOUC 45:14
HB BASKET - OSK OLOMOUC 46:16
MINIBA TURNAJ MOHELNICE - 13.5.
TJ MOHELNICE - OSK OLOMOUC 6:43
POSLEDNÍ LETOŠNÍ - 4.6.
OSK OLOMOUC - SBŠ ORLOVÁ 4:82
OSK OLOMOUC - SBŠ ORLOVÁ 2:48
|
|
Skupinu děvčat, které v naprosté většině začaly teprve letos v září v basketbalové přípravce, čekal už v listopadu první skutečný basketbalový turnaj
kategorie U9 ( tedy děvčat ve věku do 9 let). Je to kategorie polooficiální, protože celostátně se v tomhle věku ještě soutěže neorganizují a severní Morava,
která tuto soutěž pořádá, je v tomto směru průkopníkem. Je to vidět i na počtu týmů, protože kromě čtyř týmů přípravek z Ostravy se přihlásil ještě jen smíšený tým
z Bruntálu - a my. Je to sice hodně brzy po začátku přípravy, ale jak se ukázalo v sobotu, zápasy svou atmosférou děvčata nadchly, strhly k bojovnosti - tedy aspoň některé :) -
a celkový dojem ještě umocnila společná jízda vlakem. Vyzbrojeni novými čepicemi jako známkou společného týmu jsme vyrazili prázdným rychlíkem až do Bruntálu, propištěli se několika tunely
a v Bruntále dorazili sice komplikovaně ( ne naší vinou ) na halu.
Všechno bylo pro naprostou většinu nové a poprvé - velké hřiště, soupeřky, rozhodčí, pravidla, střídání, tabule skóre .. a tohle všechno jsme museli pobrat do svých malých hlav. Ty, kdo musely nést největší tíhu těchto prvních zápasů byly hlavně zkušenější Emma a Vanda a k nim se měly přidat ( a také přidaly ) ostatní. Pravda, zvlášť ty, kdo chodí (zatím) na tréninky jednou týdně a absolvovaly tedy asi deset hodinových "tréninků", byly nutně jako ve strašidelném lese ( Adéla J., Tereza ). Naopak nejvíc se nebojácně do hry pustily Viki, Nikola, Adéla Ch. a Sofie. Soňa a Laura měly ojedinělé záblesky, ale všechny dohromady se prvními zápasy bavily - zvlášť, když byly poměrně vyrovnané a ten druhý se nakonec podařilo i vyhrát. Na výsledcích ovšem záleží v těchto úvodních utkáních až na posledním místě - mnohem důležitější je dostat do sebe tu atmosféru, naučit se kdo, kdy, jak a kam a potom se přidají i ty koše. Ještě dost dlouho bude trvat, než si budeme schopni uvědomit, že existuje něco jako obrana, ještě chvíli budeme zapomínat driblovat, ještě nám pár míčů proletí kolem hlavy bez povšimnutí a vůbec, basketbal je dost těžká hra a vyžaduje pozornost, obratnost i soustředění. Navzájem jsme se během cesty lépe poznali, zjistili jsme, jaké vánoční písničky se zpívají v hudební třídě, poznali jsme, jak se otevírají a zavírají dveře na tlačítko a jen těžko jsme se v Olomouci loučili s nejoblíbenějším místem vlaku - totiž se záchodem ve vagónu, který každá navštívila nejméně dvakrát. Ke druhému turnaj v Olomouci přijeli naši soupeři v trochu nižších počtech a s převážně mladšími děvčaty a kluky. Naše dvě výhry sice jistě všechny potěšily, ale zatím jsou naše výkony převážně závislé na hře o něco zkušenějších hráček ( Vanda, Domča ). Potěšilo, že z těch, které skutečně začaly letos, se výrazně přidaly Viki a nejmenší Adéla a že také prostřední Adéla (K.) zapomněla v šatně svou obvyklou nenápadnost a dokázala krásně prodriblovat hřiště a hezky dvojtaktem zakončit. Všechny, včetně těch úplně nejmladších prvaček bojovaly, i když některé musely teprve zjistit, co se po nich vlastně chce. Některé driblinkové akce ( Tereza, Lenka, Laura ) byly ale už docela basketbalové. Vydriblovat z chumlu vlastních i cizích děvčat není zdaleka tak lehké, ale čím víc budeme hrávat, tím se nám všechny tyhle věci zautomatizují. Pod koši měla nejvíc míčů Sofie (výborně !), Zuzka a Soňa potřebují malinko víc odvahy aby ukázaly to, co na tréninku už umějí. OSM STATEČNÝCH PRO STŘÍBRNÉ MEDAILE DO OSTRAVY K předposlednímu zápasu a následně ještě k přátelské odvetě do Ostravy odjelo osm statečných, které dokázaly dorazit dokonce v pátek po škole. Tentokrát se role obrátiyl a ostravských hráček bylo víc a i ony měly pár zkušenějších, které nad naším zbytkem jasně dominovaly. Prakticky jsme jim mohli postavit do cesty jedině Sáru a částečně Vandu, která ale měla velké potíže s tím, jak je její role najednou úplně jiná, než v týmu U10-11. Odhodlaně ale bojovala v obraně, jenře jí chyběla buď Emma ( aby jí míče vybojovala a hodila dopředu ) nebo Eliška či Viki, kterým by naopak mohla házet přihrávky ona sama. Na malém prostoru a s nutností získat míč, prodriblovat a zakončit si už prostě rady nevěděla. Mladší děvčata se snažila úměrně svému věkiu a tréninkové a herní praxi, pochválit je můžeme za to, že se už dokázala většinou soustředit na obranu své hráčky. Po druhém zápase jsme byli spokojenější, protože rozdíl už nebyl tak výrazný a také stříbrné medaile byly hezkou náplastí na naše drobné bolístky. Poučení je ale nasnadě : pokud má mít tým 2008-10 nějakou budoucnost, MUSÍ být jeho sestava početnější UŽ NA TRÉNINKU a samozřejmě i na zápasech. POSLEDNÍ "MISTROVSKÝ" ZÁPAS - BRUNTÁL Zápas jsme odehráli o devíti hráčkách - přibyla Majda a Natka Kv., chybějící Soňu nahradila Tereza, místo Vandy nastoupila Emma, naopak chyběla Kačka. Obraz hry byl ale v zásadě podobný jako v Ostravě - proti sobě hrály fakticky zkušenější hráčky na obou stranách - u nás hlavně Emma a částečně Sára, u Bruntálu jich bylo o jednu víc. Akce Emmy se moc líbily a svou získanou sebedůvěru pak prodala i v následujícím zápase U10, jinak to ale bylo takové hledání něčeho, co zatím neumíme. Potěšily delší driblinkové úniky Nikči i snaha Sáry, Harry dala dokonce i koš (bohužel ale jen vlastní). Pořád platí to, co je napsáno výše - buď vytvoříme SKUTEČNÝ tým, který bude společně trénovat a držet za jeden provaz nebo se budeme pořád jen dávat dohromady po jednotlivcích. Máme ( děvčata mají) zatím sice pořád ještě čas, ale jak je vidět, ostatní taky nečekají. ŠMOULINKA - PARDUBICE Tým U9 si odjel do Pardubic zahrát jeden z turnajů Šmoulinky místo staršího družstva U11. Proti nám dorazily k zápasům týmy Pardubic a HB Basketu, povětšinou také děvčata ročníků 2008 a 2009. Je docela možné, že jsme byli v tomto malém turnaji nejmladší, zcela jistě jsme byli nejméně zkušení a to i přesto, že jsme tým doplnili o dvě 07-čky ( Emmu a Harryho). Chyběla výrazně Viki, ale ani tak bychom neměli proti poměrně dost pokročilým družstvům větší šanci. Zvlášť děvčata z 1. a 2. třídy byla během zápasů jako na Matějské pouti nebo v lunaparku. Nezvládali jsme ani přečíst čísla na dresech, natož si zapamatovat koho kdo brání. Skutečná hra v útoku stála tak na dvojici Emma+Vanda ( trvalo nejméně čtvrtku, než jim došlo, že tady není žádná Nela nebo Majda a že by měly hrát samy). Světlých chvilek tak bylo málo... Emma dala z osmi dvojtaktů dva, Sára se zbytečně točila s míčem doprostřed a odhazovala ho místo driblinku a jindy zase zbytečně držela míč místo rovné příhrávky dopředu. Docela sympaticky bojovala Nikola, kdyby měla Soňa lepší boty a neklouzalo jí to, byla by hrála určitě lépe. Malá Adéla brániula jako obyčejně všechny, ale zatímco v U10 jí to projde, (protože ostatní zkušenější pokryjí i její útočníci), tak tady to nebylo k ničemu, protože naše nezkušená sestava měla sama se sebou co dělat. Přesvědčili jsme se, že nikde (ani v Ostravě, ani v Bruntále, ani v Praze, ani v Pardubicích) nezahálejí, všude se trénuje, běhá, chytá míč a dribluje - a to my musíme všechno zlepšit. POSLEDNÍ LETOŠNÍ Nikdy se nedá dopředu odhadnout kdo v jaké sestavě dorazí - to se ukázalo v neděli - Orlová přijela jen se šesti hráčkami, ale mnohem fyzicky vyspělejšími a jasně i staršími než jsme my, takže zápas byl zvlášť v dusném vzduchu před bouřkou takovým bojem o přežití. Zprvu jsme sice netušili, co se děje, ale občas jsme se dokázali vzpamatovat a aspoň ten jeden koš jsme vsítili, ( a moc nechybělo a bylo by jich víc). Dali jsme dohromady desítku hráček a Vanda navíc hrála za U10, čili počet nebyl úplně špatný, i když na některých (Zuzka) bylo vidět, že se v chaosu rychlého pohybu ztrácejí. Kromě Sáry a Viki, které se snažily nějak svoje pětky rozpohybovat se tradičně pouštěla do soubojů Adéla Ch., velice dobře hrála i Nikola a podstatně se zlepšily jak Katka, tak Soňa. Sofie potřebuje přidat hlavně na obratnosti a Adéla J. nebude jen stát a čekat na půlce, ale musí taky bránit. U několika míčů byla i Laura a určitě se neztratila. Když se podíváme na rok, který je za náma, tak jsme odehráli dvanáct zápasů (všechny hrály jen obě Adély, jedenáct zápasů Soňa), snad jsme se už něco i naučili a pokud budeme trénovat (a ne chodit jednou týdně), tak se příští rok ve Šmoulince a v OP U10 nemusíme bát. Pořád bychom ale uvítali větší počet děvčat, hlavně ročníku 2009, 10. Jen zdánlivě je totiž dost času, už příští rok na Plyšákově 2018 uvidíme, jak jsou na tom ostatní.
|
